Cestou necestou: 21. 11. 2012 - Luang Nam Tha aneb prijezd do Laosu

Vcerejsi den byl ve znameni cesty z Chang Mai k Laoskym hranicim, do mestecka Chiang Khong. Vstavali jsme brzy rano, autobus odjizdel uz v 8:30 a pred tim jsme potrebovali nakoupit jeste dobroty do autobusu. Ja osobne byla unesena z pani u stanecku s kavou a cajikem. To, ze pri prani caj sebou ukazala zoufale jenom na pytlik, do ktereho jej muze dat, nad tim jsme mavli rukou, to uz zname z Thajska. Ale nemohla pochopit horky caj bez mleka a cukriku. Krouti hlavou a podava mi ochutnat na lzicce s pohledem "Pochop, ze tohle bez mlika a cukru proste nejde". No co vam mam povidat .. muj zaver ... no preci normalni caj :-) Ale nechame se ukecat a davame cajik s mistnim kondenzovanym mlickem ... a musim uznat, dobry konkurent mistniho ice coffea.

Cesta k Laoskym hranicim mela trvat 4 hodiny, ale nejak se nam to prodlouzilo na 7 a na misto prijizdime az po treti. Ale nenudime se ... trenujeme slovicka, protoze v Laosu anglictina uz asi moc neprojde a planujeme co dal. Me trosinku mrzi, ze upgradovali mistni tv program pro cestujici a misto mistnich milostnych hudebnich telenovel nam pustili Spidermana ... ale alespon v thajstine :-}

Prvni vyhled do Laosu

Na hranicich to bylo vsechno vcelku rychlovka. Od zastavky busu jsme si dali prochajdu cca 1,5 km k Mekongu, ktery tvori hranice mezi Thajskem a Laosem. Na thajske strane hotovo za par minut, sedli jsme na lodicku a uz jsme byli v zemi snu - v Laosu, v mestecku Huay Xai. I tady probehli formalitky bez front a bez problemu. Vizum jsme meli do pul hodiny za 35 USD na osobu.

Hned na hranicich se nas ujal nahanec na bus do Luang Nam Pha ... na jednu stranu radost, ze mame sanci jeste neco stihnout. V to jsme uz ani nedoufali. Na druhou stranu zkousel to pekne. Nejprve chtel 400 TBH na osobu, pak slevil na 350, pak na 320. Nakonec s nami ale odmitl jet na autobusak a odjezd autobusu se blizil rychlosti blesku. Jel za 10 minut a autobusak byl 10 km od hranic, nebylo cas na dohady a smlouvani. Nakonec jedeme s jeho doporucenym tuk-tukarem za 40 TBH na osobu {asi 30 Kc} s tim, ze si koupime listky na nadrazi. Veskera nase nadeje umirala s kazdou minutou .. ale i tentokrat se potvrdilo, ze nadeje umira posledni. Autobus tu jeste stoji. Huraaaa. Rychle koupit listky, zdrzet ridice, poresit zavazadla. Vsechno se zda byt na dobre ceste ... jenze v pokladne trdi, ze bus je obsazeny. Ale ridic rika opak. Tak co tedy? Smlouvam o tom, ze klidne pojedeme v ulicce, ze to ty tri hodky zvladneme .. ridic se tvari, ze ok, ze si mame jit koupit listek do toho okynka, odkud nas vyhodili. To je kocourkov. Nakonec ale vsechno dobre dopada ... a dokonce tak perfektne, ze kazdy ma sve misto. A to ne ledajake. Jedeme sleeping busem, kde jsou same postele - ve trech radach a ve 2 patrech. To je neco neuveritelneho, to jsem jeste nezazila. Zabirame petku vzadu - uzasne letiste pro pet. To je zuzo, to je super. A dostavame i vodicku ... asi se nechali inspirovat panem Jancurou :}

Chvili je venku jeste videt, tak koukame jak se krasne zmenila mistni panoramata. Vsude same krasne zelene kopecky, z prikopu vykukuji bananovniky, silnice jsou lemovane ryzovymi policky a baracky na kurich nozkach. Kazdou chvili zasviti v huste tme maly ohynek. Vsechno je daleko poskromnejsi nez v Thajsku, ze vseho dycha takova pohoda a klid.

Na misto dorazime pred desatou hodinou, na nekolikaty pokus se ubytujeme, zajdeme na posledni zbytecky jidla na nocmin trzisti a jdeme spinkat ... stejne jako ostatni. Je kolem jedenacte a venku uz neni skoro ani noha, mesto slo spat.

Rano pujcujeme kola. Tentokrat jdeme do horskych. A vyrazime do mistniho okoli. Male vesnicky, ryzova policka, tvrde pracujici Laosacci, kteri sklizeji ryzi ... reknu vam, byla bych ochotna delat cokoliv, ale tohle je tak tvrda prace ... slunicko, tlapky ve vode, tvrda stebla, tezke obili .. uf" Cestou mijime radu malinkatych vesnicek se spoustou deticek a milych lidi .. vsichni volaji sabajdi {mistni ahoj} a jsou hrozne fajn.

Na zaver vyletu jsme si rekli, ze zkusime najit vodopad nad mestem, ktery jsme rano uspesne prejeli. Vsechno by bylo v naprostem poradku, kdyby nebylo hodinu do zapadu slunce. Ale reknu vam, dali jsme to. Je sice pravdou, ze vodopad byl posledni objekt, ktery jsme bez celovek videli, ale stalo to zato. 4 km nezpevnenou cestou mezi malymi vesnickami a policky ... nakonec moc krasny zazitek.

Zazitky ale gradovali. Nejprve zaslouzena veca na nocnim marketu a paaaaak ... s Myskou jsme se vydali smer bylinkova sauna. To bylo tak vtipne. Nikdo nemluvil anglicky, nikde zadny turista, jenom mistnaci. Vesmes si to predstavte jako malou chysi na kurich nozkach, ve ktere jsou dve mistnustky s bylinnou parou a nekolik lehatek na masaze. Jsme tu s Michalem za totani exoty. Nejprve vubec nechapeme, jak to tu chodi. S prostym hadrikem jsme byli odkazani za plentu, do prostoru, ktery simuloval satnu. Saunu jsme zvladli, ale pak prisel dalsi moment laoske nezkusenosti. Klasika jako v Cechach jsme se vrhli do sprchy {rozumejte zalezli za roh hlavni mistnosti k velke kadi s vodou a miskou se celi polili} ... po par minutach jsme zjistili, ze tento ritual tu dodrzujeme jenom my a jsme asi trosku divni .... ale co, aspon se taky mistnaci neco priuci :-}. V saunicce davame dve kola a pak jdeme jeste na masaz ... oba jsme se shodli, ze laoska verze byla jeste lepsi nez ta thajska ... vice reflexni, uvolnujici ... nicmene nerozumejte mene bolestiva. Chvilema jsme fakt trpeli ... ale ted je nam krasne.

Zitra rano vyrazime na 2denni trek do dzungle a pak se chystame jet zase o kousek dal ... smerem do provincie Hua Phan.

Mejte se krasne, moc vas zdravime.