Dalsim ostruvkem v nasem itinerari se stal ostrov Bohol. Z Cebu jsme dojeli trajektem (200PHP) a jako hlavni dopravni prostredek zvolili motorku (500 PHP/den). V pujcovne vytvarime znacnou neduveru na strane pujcovatele. Aby ne, kdyz se divime, kde je zadni brzda (maji ji vlevo) a Myska po otazce, zda umi ridit motorku, odpovida "I hope so". Nerviky to byly hned od zacatku, kdy nas cekal prujezd zacpanym mestem. Po pul hodce jsme si to ale uz drandili jako mistnaci - troubili jsme o stosest a tachometr ukazoval rychlost, kterou tady dosahuji ty nejvetsi borci - 0 kmh.
Prvnim nasim cilem byly vyhlasene Chocolate hills - stovky malych kopecku porostlych travou, jejiz barva na konci leta pripomina prave cokoladu. Hlavni view point nic moc. Plno lidi a prumerne vyhledy. Pro umocneni zazitku jsme se rozhodli na jeden z nich vystoupat. Na prvni pohled brnkacka - jen par vyskovych metru, zadna zarostla dzungle jako na Mt. Kanlaon. Jako zaludny se ale ukazal temer vertikalni sklon, hlina nedrzela, podjizdeli nohy a travu, ktera se zdala byt z dalky nizkym porostem, mame ke kolenum az k pasu a dost reze. Ale je to jediny zachytny bod, jak se vyskrabat nahoru a neskutalet zpet dolu. Vyhled je ale jedinecny! Zadni turisti. Cokoladove kopce mame na dosah ruky na vsechny strany. Zadarmo, se zazitkem ale bohuzel i s novymi sramy.
Dalsi mistni "atrakci" jsou nejmensi opicky na svete - nartouni. Patri k ohrozenym druhum a ziji prave pouze na Filipinach. V mistni rezervaci pecujici o jejich zachranu vam jich ukazi pouze ctyri - aby ne, kazda tahle opicka o velikosti dlane potrebuje teritorium 1ha!
V jedne vesnicce jsme take pribrzdili u ohrady, pred kterou parkovaly desitky motorek - Ha, mistni kulturni highlight - kohouti zapasy. Parkujeme a vyrazime dovnitr. Vstup jak do kasina. Ohromna vrata, vyhazovac a uvnitr ring 3x3 metry a kolem desitky vykrikujicich divaku (muzu, ja tu trosku vycnivam). Souboj samotny trva jen par vterin a neni to uplne pekny pohled. Ale to okolo. System sazeni a vyher. Doted jsme nepochopili, jak organizatori staci bez jakychkoliv informacnich technologii zachytit vsechny vykrikovane sazky. Divaci se prekrikuji, vyvolavaji sazky a po par minutach dostavaji adekvatni vyhry. Z pohledu kohoutu tu zemre jeden az dva kohouti za 10 minut, pricemz vycviceny kohout zde ma cenu vice nez 7500 Kc. Zajimava kulturni zvyklost a investice.
Uplne nejuzasnejsi byl ale zaver dne - ve vesnicce Cortez jsme na kayakach vyrazili po rece do mist, kde usti do more, na zapad slunce a nasledne na nocni pozorovani svetlusek. Nikde nikdo, cernocerna tma, klid a obloha poseta hvezdami. A k tomu vybrane stromy posete tisici blikajicich svetlusek. Nadhera. Organizatori jsou tu celkove upne skveli - na uvitanou jsme dostali kokos a dokonce nas nechali zadarmo prespat v mistnim pristresku (v Cortez neni k nasemu prekvapeni zadne ubytovania vecer zadna restaurace. Natahli jsme si tedy v pristresku moskytku, lehli na mistni ubrus a pod hlavy strcili plovaci vesty. K vece houska s rybickami a tematicka cokotycka na ocest Chocolate hills. Co vic clovek potrebuje po narocnem dni ke stesti. A meli jsme i osobniho hlidace - mistni pruvodce, kteri s nami chvilku popili a po zbytek noci spali v blizkem pristresku, aby nas snad nekdo neukradl :-)
Rano koupacka v rece (btw. je slana) a nasledne pokracovani v nasi motojizde. Nejprve vodopady u Antequery - moc pekne, rano bez lidi. Dalsi highlighty (jeskyne a vodopady) nam ale zustaly utajeny. Zadne ukazatele, hodne spatne cesty. Chvilemi si rikame, ze by se hodila nejaka tereni motorka nez nas skutrik. A jeste zacina prset, doslova lejt. Mno opet zazitek nad zazitky!!! Zmokli jak kanata vracime motorku, kupujeme mistni specialitku - grilovane kure (a k tomu opravdovou francouzskou bagetku - slanou, uzasnou ...) a vracime se na hotel a kolem osme padame unavou.
Rano v sedm uz ale stepujeme na autobusaku - jedeme smer Ubay, odkud vyjizdi trajekty na ostrov Leyte. Problem je, ze nam veci uplne neuschly, spise zatuchly. Boty smrdi na kilometr, tricka mene, ale i tak si pripadame jak bezdaci v prazske tramvaji.
Ubay jsme probehli jen tak narychlo - jidlo v hrncarne, ochutnani mistni kokosoveho vina Tuba (strasneeeee) a Myska se nechal ostrihat. To zas byla show. Kamrlik uprostred trziste, ale naprosto profi holic. Cesti kadernici se maji co ucit - takove nanaseni detskeho pudru na vlasy jako soucast vytvareni ucesu, to se jen tak nevidi. Soucasti je zastrihnuti oboci, kratka masaz ... a vysledek je doslova paradni. A cena? 25 Kc :-)
Na zaver zminim jeste ostrov Leyte, kterym jsme jenom profrceli. A to doslova. Po dlouhe dobe jsem sledovala cestu a nestacila se divit. Jako ridice snad najimaji piloty Formule 1. A jeste asi slepe. Jinak si nedokazu vysvetlit, proc u znacky zpomal, pozor slepa zatacka a vyzkousej brzdy, troubi, predjizdi a zrychluje. Priste radsi zavru oci a necham si zdat o tom, jak je mistni doprava bezpecna :)
