Dny utikaji jako voda, dovolenka se nam krati ... a uz nemame temer zadny jodisol :-) Je cas zacit smirovat se s navratem domu a uzivat naplno poslednich zazitku.
Zaverecne dny patri jiznimu Luzonu s nazvem Bicol. Z pocatku nas ceka Legazspi a Naga, abychom si uzili i kapku mestske turistiky. Obe mestecka jsou kupodivu na svou velikost pomerne klidna, neni tady tak husta doprava jako v jinych provincnich mestech. V obou plati zakaz koureni, nicmene objevuje se tu na rozdil od jinych ostrovu i chudinske obyvatelstvo a zebrota. Plusikem je bicolska kuchyne vyuzivajici jako jedina na Filipinach ve velke mire kokosove mleko a chilly. Takovy Bicolsky express pali o stosest.
Legazpi nas namotivovalo vyhledy na uchvatnou sopku Mt. Mayo, krasku, ktera patri k nejnebezpecnejsim sopkam sveta. Puvodni zamer vyskrabat se alespon do povolenych 1800m n.m. jsme nakonec z casovych duvodu zavrhli, ale vyhledy jsme si uzivali, co to slo. Zvlaste pak, kdyz z doporuceneho Lion hill nebylo videt nic vic nez rosti a nastvany zamilovany parecek divici se, co tam delame. Nicmene prochazka nahoru alespon zarucila potrebnou davku skrabancu a vzpominek na mistni komary. Uplny vrchol se objevil mezi mraky pouze jednou za cas, ale kdyz se to povedlo, stalo to za to. Stejne tak jako mistni celotelova masaz a masaz tlapek - hodina a pul hyckani za 150 Kc.
V Naga vystupujeme jen na rychlou kukandu. Mame 4 hodiny, ktere staci na to projit mestecko, nasat mistni studentskou atmosferu, dat si veceri a prohrat 400 PHP v sachach - a to neslo o plnou partii. Jen o vymysleni dvou tahu, kterymi pana v parku s jednim rozkladacim stoleckem a sachovnici dostaneme do matu. Bohuzel byl kouzelnik a my slepi a hladovi riskovat. Petkrat jsme nase pokysy v hodnote 100 PHP nedomysleli do konce, pouze jednou jsme nad nim vyzrali. Hlavne, ze setrime, abychom uz nemuseli vybirat :-)
Nocnim busem pokracujeme z Nagy do Turbiny a odtud dzipnakem do Tagaytay - mestecka s nadhernym vyhledem a zakladnou na vylet na Taal vulcano.
Orientace ve meste je dost zmatecna. Centrum ma dve casti, levnejsi ubytko (tzn. kolem 1000 PHP) je spise na periferii. My nakonec zustavame v totalni koncine nachazejici se za mestem po zdolani 500 metru bahnite cesty (Cristy hotel). Cena je 600 PHP za pokoj, coz je na mistni pomery opravdu extremne levne. Za odmenu ziskavame pokojik bez elektriny se studenou vodu tekouci pouze na prani po domluve s majitelem. Nicmene jsme primo na kopci s vyhledem na jezero. A romantika to rozhodne je. Jen tu trosku fouka a vzhledem k destive noci usiname s vetrem opirajicim se do nasich oken - po chvili se to da pouze spunty v usich.
Rano je jezero v mlze a cerna obloha. Ale nevzdavame se a vyrazime na vylet. Na rozdil od vetsiny navstevniku jdeme dolu k jezeru pesky (cca 5km) bahnitou pesinkou startujici cca 500 metru za Picknick's groove. Diky destive noci to dost klouze a je to prudce dolu, takze za par minut jsou z nas poradni bahnaci.
U jezirka v Talisay usmlouvame lodicku na ostrov za 1250 PHP a vyrazime na Taal vulcano. Hned po prijezdu platine vstup do parku Taal vulcano. Na rozdil od ostatnich turistu odmitame pruvodce i kone, kteri pomahaji lenochum zdolat nekolik desitek vyskovych metru. Cesta je prelidnena Korejci na konich, na vrsku se mistni snazi udelat byznys na cem to jde. Vrcholem je moznost odpaleni golfoveho micku do krateroveho jezera !!!
Nicmene jezirko je nadherne, fotogenicke .. jen se kazdou chvili priplete nekdo z davu do zaberu na fotce. A co je uplne absurdni - pred vstupem na vyhlidku si dalsi mistnak natahnul plakat a vybira dalsi vstupne. Prirovnala bych to k situaci, ze zaplatim vstupne do Podoli a po tom, co se prevliknu do plavek a chci si jit zaplavat, zkasne me nekdo znovu. Chvili se s panem dohadujem a po chvili pokracujeme dal se slovy, ze nic platit nebudem, at klidne zavola policii. Nadava, ale nechava nas jit.
I presto, ze se vsichni kvuli konikum vraci stejnou cestou, na vrcholku je videt pesina, diky ktere by se dal udelat okruh. V navigaci trasu nemame, ale rikame si, ze vratit se da vzdycky. Chvili se vzdalujeme uplne na druhou stranu ostrova, ale nakonec se cesta ztoci doprava a brzy jsme v potrebnem pristavu, kde na nas ceka lodicka.
Zazitkem je i zpatecni cesta do Tagaytay. Je to po silnici jen 9 km, ale hodne do kopce. Domlouvame se s dzipnakem na 50 PHP na osobu (na mistni ceny v jeapney je to samoosobe dost), jen musime cekat asi pul hodiny, az se naplni. Po tom, co se uvnitr mackame spolu s dalsimi 25 cestujicimi a jejich zavazadly ala bedna s obarvenymi kuratky na ruzovo, zeleno, modro ... po nas mistnak chce na kazdeho 100 PHP. Ostatni plati 30 PHP. Chvili se s nim dohadujem, ale stoji si za svym. Az kdyz vidi, ze vystupujeme, vraci se k puvodne domluvene cene. Se slovy, ze je podvodnik ale odchazime a stopujeme pred nim dodavku, ktera jede do pulky kopce, a nasledne mlady filipinsky par, ktery nas vezme az do centra. Zadarmo a rychleji nez dzipnak.
Vecer skvele vecere, zaverecne baleni jakjinak nez potme :-) a rano hura do Manily, kde nakonec uzivame bajo den - kratka zastavka v Mall of Asia (s chvilkou cekani pred vchodem, neb oteviraji az v 10) a lebedeni u bazenu v Mervell parku - verejnosti uzavrene osade domecku zbohatliku a expati kousek od letiste. Se stestim nas tam pousti, i kdyz na miste nemame bydliste ani zadne zname, a poslednich par hodin uzivame relaxem na slunicku u bazenu, ktery mame uplne pro sebe. Jen cesta zpet je narocnejsi. Prazdny taxik tady clovek nepotka a je potreba dojit na cca kilometr vzdalenou hlavni silnici. Ale stalo to urcite za to - vice nez preplnena Manila.
A co napsat zaverem? Projeli jsme 12 ostrovu z petitisic, coz je jen maly zlomek toho, co vsechno Filipiny nabizi. Poznali jsme uzasna mista, potkali uzasne mistnaky, nakazili se mistnim optimismem a dobrou naladou a prozili nadherne chvile, na ktere jentak nezapomeneme. Salamat, filipinske souostrovi!!!
Zaverecne dny patri jiznimu Luzonu s nazvem Bicol. Z pocatku nas ceka Legazspi a Naga, abychom si uzili i kapku mestske turistiky. Obe mestecka jsou kupodivu na svou velikost pomerne klidna, neni tady tak husta doprava jako v jinych provincnich mestech. V obou plati zakaz koureni, nicmene objevuje se tu na rozdil od jinych ostrovu i chudinske obyvatelstvo a zebrota. Plusikem je bicolska kuchyne vyuzivajici jako jedina na Filipinach ve velke mire kokosove mleko a chilly. Takovy Bicolsky express pali o stosest.
Legazpi nas namotivovalo vyhledy na uchvatnou sopku Mt. Mayo, krasku, ktera patri k nejnebezpecnejsim sopkam sveta. Puvodni zamer vyskrabat se alespon do povolenych 1800m n.m. jsme nakonec z casovych duvodu zavrhli, ale vyhledy jsme si uzivali, co to slo. Zvlaste pak, kdyz z doporuceneho Lion hill nebylo videt nic vic nez rosti a nastvany zamilovany parecek divici se, co tam delame. Nicmene prochazka nahoru alespon zarucila potrebnou davku skrabancu a vzpominek na mistni komary. Uplny vrchol se objevil mezi mraky pouze jednou za cas, ale kdyz se to povedlo, stalo to za to. Stejne tak jako mistni celotelova masaz a masaz tlapek - hodina a pul hyckani za 150 Kc.
V Naga vystupujeme jen na rychlou kukandu. Mame 4 hodiny, ktere staci na to projit mestecko, nasat mistni studentskou atmosferu, dat si veceri a prohrat 400 PHP v sachach - a to neslo o plnou partii. Jen o vymysleni dvou tahu, kterymi pana v parku s jednim rozkladacim stoleckem a sachovnici dostaneme do matu. Bohuzel byl kouzelnik a my slepi a hladovi riskovat. Petkrat jsme nase pokysy v hodnote 100 PHP nedomysleli do konce, pouze jednou jsme nad nim vyzrali. Hlavne, ze setrime, abychom uz nemuseli vybirat :-)
Nocnim busem pokracujeme z Nagy do Turbiny a odtud dzipnakem do Tagaytay - mestecka s nadhernym vyhledem a zakladnou na vylet na Taal vulcano.
Orientace ve meste je dost zmatecna. Centrum ma dve casti, levnejsi ubytko (tzn. kolem 1000 PHP) je spise na periferii. My nakonec zustavame v totalni koncine nachazejici se za mestem po zdolani 500 metru bahnite cesty (Cristy hotel). Cena je 600 PHP za pokoj, coz je na mistni pomery opravdu extremne levne. Za odmenu ziskavame pokojik bez elektriny se studenou vodu tekouci pouze na prani po domluve s majitelem. Nicmene jsme primo na kopci s vyhledem na jezero. A romantika to rozhodne je. Jen tu trosku fouka a vzhledem k destive noci usiname s vetrem opirajicim se do nasich oken - po chvili se to da pouze spunty v usich.
Rano je jezero v mlze a cerna obloha. Ale nevzdavame se a vyrazime na vylet. Na rozdil od vetsiny navstevniku jdeme dolu k jezeru pesky (cca 5km) bahnitou pesinkou startujici cca 500 metru za Picknick's groove. Diky destive noci to dost klouze a je to prudce dolu, takze za par minut jsou z nas poradni bahnaci.
U jezirka v Talisay usmlouvame lodicku na ostrov za 1250 PHP a vyrazime na Taal vulcano. Hned po prijezdu platine vstup do parku Taal vulcano. Na rozdil od ostatnich turistu odmitame pruvodce i kone, kteri pomahaji lenochum zdolat nekolik desitek vyskovych metru. Cesta je prelidnena Korejci na konich, na vrsku se mistni snazi udelat byznys na cem to jde. Vrcholem je moznost odpaleni golfoveho micku do krateroveho jezera !!!
Nicmene jezirko je nadherne, fotogenicke .. jen se kazdou chvili priplete nekdo z davu do zaberu na fotce. A co je uplne absurdni - pred vstupem na vyhlidku si dalsi mistnak natahnul plakat a vybira dalsi vstupne. Prirovnala bych to k situaci, ze zaplatim vstupne do Podoli a po tom, co se prevliknu do plavek a chci si jit zaplavat, zkasne me nekdo znovu. Chvili se s panem dohadujem a po chvili pokracujeme dal se slovy, ze nic platit nebudem, at klidne zavola policii. Nadava, ale nechava nas jit.
I presto, ze se vsichni kvuli konikum vraci stejnou cestou, na vrcholku je videt pesina, diky ktere by se dal udelat okruh. V navigaci trasu nemame, ale rikame si, ze vratit se da vzdycky. Chvili se vzdalujeme uplne na druhou stranu ostrova, ale nakonec se cesta ztoci doprava a brzy jsme v potrebnem pristavu, kde na nas ceka lodicka.
Zazitkem je i zpatecni cesta do Tagaytay. Je to po silnici jen 9 km, ale hodne do kopce. Domlouvame se s dzipnakem na 50 PHP na osobu (na mistni ceny v jeapney je to samoosobe dost), jen musime cekat asi pul hodiny, az se naplni. Po tom, co se uvnitr mackame spolu s dalsimi 25 cestujicimi a jejich zavazadly ala bedna s obarvenymi kuratky na ruzovo, zeleno, modro ... po nas mistnak chce na kazdeho 100 PHP. Ostatni plati 30 PHP. Chvili se s nim dohadujem, ale stoji si za svym. Az kdyz vidi, ze vystupujeme, vraci se k puvodne domluvene cene. Se slovy, ze je podvodnik ale odchazime a stopujeme pred nim dodavku, ktera jede do pulky kopce, a nasledne mlady filipinsky par, ktery nas vezme az do centra. Zadarmo a rychleji nez dzipnak.
Vecer skvele vecere, zaverecne baleni jakjinak nez potme :-) a rano hura do Manily, kde nakonec uzivame bajo den - kratka zastavka v Mall of Asia (s chvilkou cekani pred vchodem, neb oteviraji az v 10) a lebedeni u bazenu v Mervell parku - verejnosti uzavrene osade domecku zbohatliku a expati kousek od letiste. Se stestim nas tam pousti, i kdyz na miste nemame bydliste ani zadne zname, a poslednich par hodin uzivame relaxem na slunicku u bazenu, ktery mame uplne pro sebe. Jen cesta zpet je narocnejsi. Prazdny taxik tady clovek nepotka a je potreba dojit na cca kilometr vzdalenou hlavni silnici. Ale stalo to urcite za to - vice nez preplnena Manila.
A co napsat zaverem? Projeli jsme 12 ostrovu z petitisic, coz je jen maly zlomek toho, co vsechno Filipiny nabizi. Poznali jsme uzasna mista, potkali uzasne mistnaky, nakazili se mistnim optimismem a dobrou naladou a prozili nadherne chvile, na ktere jentak nezapomeneme. Salamat, filipinske souostrovi!!!
