Poslednich 5 dni jsme stravili trekem v mistnim nejkrasnejsim himalajskem "udoli" Markha Valley. Narozdil od vetsiny ostatnich jsme se vydali bez cestovky a pruvodce. Vyhodou bylo, ze jsme nejenom hooodne usetrili, ale byli plne nezavisli, nemuseli rano vstavat a den jsme si prizpusobili vlastnim potrebam, vyhledum, zviratkum a moznostem. Jak uz to ale byva, za svobodu se plati vysoka dan. Prvnim minusem, avsak tim i nezapomenutelnym zazitkem,byla doprava na samotny zacatek treku.O strasidelne nocni navsteve autobusaku a ziskani jistoty o casu odjezdu busu ve 3 odpoledne jsem psala uz minule. To by ale nebyla Indie, aby slo vse tak hladce. Zadny autobus do Sham Sumdo samozrejme na stanovenem miste nestal, vsichni krouti hlavou, nikdo nic netusi. Az na jednoho chlapka, ktery hlasa "maybe, maybe"... V ramci uspory casu se tedy rozhodujeme pro mistni taxi. Cenu usmlouvame na 1500 rupek a pochvalujeme si, jakym kvalitnim vozem na rozdil od ostatnich stisnenych taxiku jedeme. Ridic je mily, zastavuje nam i na foceni mistnich klasteru, cestou svezeme 2 babicky, ukazuje dum, kde byl v cervenci Dalajlama ... a temer v cili nasi cesty nase supermoderni auto pichne. Vsak nespechame a ten autobus na druhe strane reky jede jiste jinam ... :)
V cili a zaroven na zacatku naseho treku jsme pred patou. Nasazujeme rychle nase cca 15tikilove bagly a hura na cestu. Pres vsechny obavy nam to krasne slape a dojdeme az na misto, ktere bylo nasim nejoptimistictejsim cilem dne. Pravda za uplne tmy, svetla celovek a tisicu prenadhernych hvezd.
Nadmorska vyska pres 4000 m.nm. dela pres noc sve, tak snidam krom kasicky, zazvoroveho caje (dobry na vyskovku) jeste paralen, klobouk namocim v ledovem potucku a vyrazime. Ceka nas stoupani do sedla Gordung La s prevysenim dalsich vice nez 1200 vyskovych metru, vzdalenostne 7 km.
Cestou potkavame desitky osliku a koniku nesousi vsechnu zatez turistum z cestovek, kteri si tapou nalehko a jeste z mnohem pohodovejsi strany. My zvolili svobodu a kvuli spojeni jdeme opacne - strmou, nicici cestou. Vyhledy jsou ale nezapomenutelne a rozptyluji nas od unavy. Stejne tak i mistni kamzici (koza himalajska, kterych je tu pouze cca 200- 300) a mali chlupacci. Postupne ale prichazi krize, prestavaji zabirat i mistni skvele susene merunky a domaci susene masicko. Myska hrdine bojuje, ja jsem uplne na dne. Posledni kilometr jdeme snad milion let. Slunicko zachazi za hreben a zacina byt kosa. Vyrizena a zmrzla se ale za moralni Myskovy podpory skrabu do sedla Gardung La (poslednich 60m mi tedy Myska nese i batoh), u nez nam GPS namerila 5320 m.nm. Takhle hrozne mi snad nikdy nebylo, ale za tu odmenu to stalo!!! Myska vi, jak mi udelat radost!
Neni ale cas na zbyt, za chvili se opet stmiva. Obliknout, nafotit vrcholovky a hura 3 kilometry do kempu. Cestu nam zprijemnuji nadherne vyhledy na ctyri 6titisicovky Kang Yaze. Tma ale pada velmi rychle a opet dochazime s celovkami. Tesne pred cilem prochazime ohradou krav a rohatych jaku, kde GPS signalizuje cestu (ufff). Vycerpani, ale zdravi dochazime do kempiku s mistnim typickym tea tentem - rika se jim parasutisticke stany a jsou podel nekterych treku. Nabizi cajik, Colu, Maggi polivku a nejake mensi dobroty. V tomto v Nimalingu i vari. Vycerpanim ale nemame ani chut k jidlu a spolecne nezvladame ani jednu porci. Cajik ale prisel k chuti.
Noc byla krusna, vyskovka nam nedovolila skoro usnout, mame sileny bolehlav. Myska leci Magistrem, ja opet snidam Paralen. Pomaha nam i ranni osvezeni v rece, chladivy vitr, ale i pohodovy den v duchu klesani, pozorovani zviratek a krasnych vyhledu. Pohodovy, myslim az do chvile, nez jsme se ocitli pred osadou Tachumce. Cesta konci pred 2 rozvodnenymi rekami plnymi pereji. Boze, toto preci nelze ve zdravi prebrodit... V domneni, ze to zvladli ostatni, ale take ze nam nic jineho nezbyva, kracime do vyru pereji. Strachy, ze me to odnese nevnimam ani teplotu vody blizici se nule ... zvladame to, ale mam tedy na krajicku. Mimochodem, pozdeji se dozvidame, ze vecer je v dusledku tani snehu v rekach vzdy vice vody ... tak proto to vsichni v pohode prekrosili a ja se tak bala!
I pres bolestivejsi smer cesty, bolehlavy a nakonec i Myskuv prujem jsme klasicky 5ti az 6tidenni trek zvladli za 4,5 dne a vcera se 76 kilometry dorazili do cile, do mestecka Chilling (vesnicka o 6 rodinach). Ano, opet za uplne tmy. Stan jsme si postavili na krasne plazicce, kde jsme pred tydnem nastupovali na raft (bydlenicko opet gratis, excelentni vyhledy na indicke Himalaje, ale i krasnou oblohu posetou hvezdami included). Nadhera!!!
Rana jsme se ale obavali. Cekala nas cesta do Lehu. Auto tu clovek normalne nepotka. Daji se ale vyuzit taxiky privazejici turisty na trek. Jako na potvoru nic. Ale vubec. Jdeme tedy kus pesky a narazime na raftaky - vojaky z India Air Force, kteri si jdou zprijemnit sobotu. Slovo da slovo, usmev da usmev a za chvili uz sedime ve vojenskem nakladacku. Cestou mame v prime prenosu vystavbu mistnich silnic - chvili pred nasim prijezdem odstrelili kus skaly a na par metru od nas drti odpalene sutry ve velikosti nekolika metru. Stroje neuveritelne manevruji nad srazem reky, jen se nam taji dech. Za par minut maji ale "hotovo" a auta mohou projet. Vojacci nam po ceste vypraveji o armade a cesta k soutoku Indu se Zanskarem utece jako voda. Tady nam zbyva cekat bud cca 2 hodky, nez dorazi vojacci na raftu nebo jit stopovat. Volime druhou variantu a delame vic nez dobre. Po par minutach nam stavi taxik vezouci mladeho Inda z Bombaye. Vyklube se z nej obchodnik, ktery vyjednava za soukrome spolecnosti s armadou. Nejede primo do Lehu, ale chce cestou navstivit jeste jeden jediny chram Sikhu v Ladacku, klaster ve Spitoku a vojenske muzeum. Rozhodne neprotestujeme, alespon mame kopu novych zazitku, podivali se na pekna mista, usetrili za cestu i vstupy (trval na tom, abychom byli jeho hosty) a dozvedeli se spousta zajimavosti. Velmi zajimave bylo i vojenske muzeum v Lehu.Od naseho vcerejsiho prijezdu do Lehu bohuzel stale nejde v celem Lehu elektrina, tak uploadujeme blog narychlo bez fotek, nez dojde benzin v generatorech. Na fotecky a dalsi zazitky se tedy teste, jen jak to mistni infrastruktura dovoli :)
