Posledni dva dny byly ve znameni aklimatizace na nadmorskou
vysku a ziskavani cennych informaci pro blizici se trek do hor, nicmene o zazitky nebyla nouze.
Prvnim z nich byla navsteva typickeho ladackeho zachodu.
Mno, co vam budu povidat, prisla nouze a byla jsem rada za cokoli … Vcem
to spociva? Jde o tmavou mistnost bez svetla ve druhem patre s dirou do spodni
mistnosti. Proces je
takovy, ze se potme snazite trefit diru a nasledne podle pravidel zasypete svuj prispevek pripravenou lopatou popelem. Vzhledem k tomu, ze jsem odchazela stastnejsi nez
smerem dovnitr, asi to tak strasne nebylo J
Jinak na pokojicku mame klasicky zachod. Dokonce i sprchu s
garantovanou teplou vodou cely den. Mnooo. Prvni den jsem nemela odvahu pod tu
mrazirnu vlezt, druhy den me Myska naznacil, ze uz by to bylo vhodne ... Nastesti tekla alespon
vlazna. Vcera jsem drkotala zubama jenom pri oplachnuti nohou, ale dnes rano
tekla konecne nadherne tepla. Ale tedy musim rict, ze me mesicni otuzovani jako
priprava na mistni podminky moc nepomohla.
S elektrinou je to tu take Kocourkov. Nekolikrat za den
vypadne proud, bud v celem Lehu nebo v jednotlivych pribytkach. Za neco muze
nedostatecna kapacita, svou roli hraje ale i "precizni" elektricke vedeni. Ti
lepsi ale pohotove nastartuji generatory, chudsi maji alespon nejake solarni
baterky. Ulice jsou z vetsiny tmave bez jakekoliv lampy, ale podle diskuze s
mistnimi se neni ceho bat. Kriminalita je tu pry vzhledem k pritomnosti armady
temer nulova. I kdyz nekdy si to musim hodne pripominat J
Mistni mluvi alespon malinko anglicky, i kdyz tedy silene drmoli. Pri jakemkoliv dotazu ale chteji pomoci, poradit.
Jen casto sami netusi.Treba takove autobusove spoje. Nikdo snad nejezdi autobusem.
Vydali jsme se tedy vecer na autobusove nadrazi zjistit spoj do Shan Sungdo. Ridici netusili, mistni netusili, taxikari
nevedeli. Prosli jsme tedy s celovkama kazdy kout, vnitrne se presvedcujic, ze
tu je preci bezpecno a nemuze se nam nic stat. Kdyz uz jsme to temer
vzdali, ridic jednoho busu nas poslal do posledniho rohu, kde odjizdi mikrobusy
a pan zelinar nam potvrdil cas z pruvodce ve 3 odpoledne – huraaa.
Na zprijemneni soboty jsme si vyslapli krpal na mistni
klaster – prevyseni 222 m, coz uz je v teto nadmorske vysce docela dost, ale
bylo to bez sebemensich problemu. Cestou jsme minuli palac, jehoz kopie je v
tibetske Lhase (mimochodem, prave tu probiha vystava ceskych hradu a zamku J ). Nahore vyckali na
zapad slunce a poprve pocitili, jaky je to rozdil, kdyz zajde slunicko.
Najednou teplota klesne treba o 10 stupnu a z tricka je to na mikinku a dlouhe
kalhoty.
Zazitkem byla I cesta mikrobusem k rece Zanskar. Poprve jsme okusili mistni adrenalinove silnicky vytesane do skal s vtipnymi ale vychovnymi znackami jako “Drinking whisky, driving risky”
nebo “Speed thrills but kills” apod. Cestou
jsme minuli i nekolik vojenskych zakladen vcetne skoly, rafinerie, letecke zakladny
atd. Je jich tu pozehnane.
Mno a dnes ve 3 vyrazime do mestecka Sham Sumdo, kde prespime a zitra nasadime krosny, vytahneme hulky a hura na zde nejkrasnejsi trek s nazvem Markha Valley a jednim sedlem okolo 5 tis. mnm.
V pozadi napravo - Stok Kangri - nejvyssi vrcho, ktery bychom chteli na zaver zdolat |
Vyhled na mistni hrebeny pri zapadu slunce |
Modlitebni praporky zpivajici mistni mantru do sirokeho okoli |
Muj novy klobouk :-) |