Zapomenuty trek, snih a cesta do Lehu s mnichy

V pondeli rano jsme se vydali na 3denni trek z Lehu do mestecka Tara, optimisticka varianta cile bylo mestecko Nimmu. Jde o trasu sice znacenou v mistnich mapach, nicmene zatim nenabizenou mistnimi cestovkami, ani vyznacenou v nasich GPS mapach. Vyhodou je, ze cestou potkate tak leda pasacka osliku + my navic potkali 2 turisty s pruvodcem vracejici se z treku v pohori Nubra. Jinak ani clovicka. Nevyhodou je horsi orientace a to, ze clovek trosku bloudi.

Hned na zacatku pri hledani spravneho udoli mezi hrebeny jsme museli projit teritoriem mistnich hafanu. Jeden na nas rafal zprava, dalsi ctyri ze skaly nad nami. Vubec dobry pocit ... A to nemluvim o silene bource a cernu, jez se nam nastesti vyhly o jeden hreben a hodne zneprijemnily dopoledne navstevnikum Kardung La, kde jsme byli predesly den na kolech.

Cesta do sedla Sanitse La, jez ma 4820 metru, byla opet nekonecna, ale k me radosti prekvapive zcela nebolestiva. Kopec s prevysenim vice nez tisic metru jsme vyslapli bez bolehlavu, nevolnosti ... jen lytka malinko bolela. Co se prostredi tyce, oproti Marka Valley zmizel jemny prasivy pisek, rakytnikove keriky .. ale za to nam na cestu vonel hermanek a nejaka dalsi bylinka pripominajici ovocne sladke zvykacky.

Na vrchol o vysce 4820 jsme se vyskrabali kolem pate. Nikde nikdo. Ani praporky tu nevlaji. Zakladame tedy tradici a vesime sve. Jednou to bude treba nejoblibenejsi mistni trek … :-) Mistni vyhledy za to urcite stoji ...

Cestou ze sedla v dalce vidime hnede velke zvire. Na cca kilometr se nam tezko rozpoznava, co je to zac. Mistniho jaka jsme vyloucili a zacali trosku panikarit, ze je to medved (zejmena ja) :-0 Clanek z MF Dnes v den naseho odjezdu nas nemalo ovlivnil  Jdeme tedy radeji obloukem, Myska vypravi dramaticke pribehy a fotime zviratko ze vsech uhlu a vzdalenosti. Postupem se zmeni v bizona, prerostle divoke prase a na poslednim obrazku vypada jako hroch. Nazvali jsme ho tedy menavcem himalajskym a byli radi, ze on jde do kopce a my dolu :-)

Noc byla rusna. Dest, snih. Rano je mlha a stale prsi stridave se snehem. Protahneme si tedy ranni lenoseni a ven jen vyndame esusy, abychom meli vic vody. Ve dvanact, kdyz vylezame ze stanu uz sviti slunicko, posnidame, slozime stan a vyrazime. Omezeny cas a neexistence mapy nas ale odkazuje “pouze” k vyhledum z mistnich hrebenu. Oficialni cestu do Tary nenajdeme a stavime stan mezi skalkami s vyhledem na vesnicky Mubarak a Phyang.

Rano jen slozime stan, stopem dojedeme do Phyangu, kde nahlidneme do klastera. Pak opet stopem na krizovatku k hlavni silnici, kde opet stopujeme. Projednou 3 plne nakladaky, 4 vuz – osobak – ale zastavuje. Stavi nam 2 mnisi. Jak roztomile. Ja sedam k druhemu dozadu, Myska si chce sednout vedle ridice. Jake fau pax.. Misto vedle ridice ma specialni potah a je urceno pouze nejucenejsim ucitelum v klastere :-) Stopovani na prazdnych silnicich bez aut tu jde primo skvele.

Prekvapenim je pro nas i prijezd do Lehu. Market prazdny, obchody, restaurace, cestovni kancelare … vsechno ma zavreno, zatazene rolety. Jak zvlastni, Je to tu jak ve meste duchu. Po chvili nam to neda a ptame se jinych turistu. Odpoved zni, ze v minulosti prislo o zivot nekoli ladackych lidi v boji a dodnes se v tento den pripomina jejich odvaha bojovat za zivoty Ladacanu a na 2 hodiny je vse zavreno.

V nasem guesthausu Haldupa na nas uz ceka nase babicka, s usmevem se pta, jak jsme se meli, dava nam uschovane batuzky a nas zve na jeji predobroucke merunky. Je tak zlata a mila....

Zarici jecmen v udoli nad vesnickou Phyang

Ranni motlitba v klastere v Phyangu

Vesnicka Murabak a v dalce Phyang