Ze sedla kola primo do pohorek. Davame na doporuceni od Tommyho navstivit vesnicku Canlaon na severu ostrova Negros. V pruvodci opet ani slovo a tomu odpovida i mistni situace. Existuje vetsi pravdepodobnost, ze tu sezenete cesky chleba ci slane pecivo, nez potkate turistu. Ubytovani nachazime doslova se stestim - kapacity jsou tu minimalni a jeste probiha nejaky detsky summit. Ale mame to za par kacek - 120 Kc na noc pro oba. Levne je i jidlo a drinky. Za 2 vecere, 4 piva a 6 poctivych koktejlu platine 350 korun. To je raj. A to nebyla ani Happy hour :-)
Cil naseho vyletu do Canlaon je vystup na cinnou sopku Mt. Kanlaon (2465 m n.m.), nejvyssi horu ostrova Negros a zaroven pry nejobtiznejsi kopec v cele oblasti Visayas. I kdyby na mistnaky ukazovanem miste fungovalo informacmi centrum, bylo by zavrene, protoze je vikend. Nikdo nezna zadneho pruvodce, ani misto, kde se vydava potrebne povoleni (jde precijen o aktivni a hlidanou sopku). Jen pani z hotelu ma snahu nekam volat a pote prohlasuje, ze se na sopku nesmi kvuli nejake nehode, snad ze prave doutna. Ale nevi nic konkretniho.
Na prvni pohled ale sopka nedyma. Rozhodujeme se, ze vystup zkusime na vlastni pest bez pruvodce, zvlastepak kdyz se i umoudrilo pocasi a sviti slunicko. Ale slibujem si, ze budeme rozumni. Rano jeste fotime plakat, jak identifikovat, ze se blizi erupce ci jina nebezpeci - je to jednoduche, napriklad utika-li proti vam leopard nebo jina misni zviratka, je nutne utikat ne pred nimi, ale za nimi.
Na zacatek treku jedeme na motorkach - kazdy za 100 PHP. V miste, kde konci silnice, nam jiz zacina trasa v navigaci. Z pocatku jde vsechno hladce. Trasa presne kopiruje tu v navigaci a pomalu stoupame. Vyhledy na okolni hory, policka i vesnicky jsou uchvatne. Jen vrchol se porad ukryva v mraku. Zbyva vice nez 1000 vyskovych metru.
Cesta utika rychle, ovsem po cca hodine zacne "houstnout". Konci policka s chyskami podel cesty a vchazime do zarostle dzungle. Cesta se meni v ne uplne proslaplou pesinku lemovanou spoustou divnych pichlavych keru a vetvi. Chvili jdeme rostim, ve kterem nejsme ani videt, za chvili temer poctyrech bahnem... Co je ale horsi, najednou zjistujeme, ze jsme mimo cestu. Vracine se tedy zpet, ale rozcesti neexistuje. Zadna jina pesina tu neni. Vyrazime tedy opet smer "proslapla" pesina v domeni, ze se cesty treba spoji. Smer vrchol byl spravny, jen jsme nemeli ani par o tom, kde"cesta" skonci.
Dzungle ale houstne, cas ubyva a zda se, ze neni v nasich silach vystoupat na vrchol a jeste se do zapadu slunce vymotat z lesa. Safety first :-) Se smutkem v ocich se otacime a klouzeme dolu. Cesta dolu je jeste narocnejsi nez nahoru. Strasne to klouze a stezka je hure identifikovatelna, nez kdyz jsme sli vzhuru, tak se parkrat vracime. Navigace nam ale opet pomaha najit smer a tak se v poradku vracime na start treku - dokonce s vyhledem na odkryty majestatni vrchol. Jeste by to byl byval velky kus cesty...
Oproti ceste na trek s pomoci motorky musime tentoktrat do 8km vzdaleneho Canlaone pesky. Jde se ale peknymi vesnickami, podel policek s cukrovou trtinou - typickou plodinou pro ostrov Negros. Cca v pulce se na nas ale usmiva stesti, jede mini dodavka s prazdnou korbou a hodnym panem ridicem. Staci vymena usmevu, a uz si to frcime "na palube" :-) a diky tomu stihame dalsi skvelou veceri v F&C.
Rano vstavando v pet rano a hura busem do Dumageute a ostrov Apo.
