Kdyz nejaky turista zabloudi na ostrov Panay, tak vetsinou za ucelem prejezdu na Boracay. Po zkusenosti z ElNida, my tuto turistickou atrakci vynechavame. Soucasti naseho upraveneho (za pochodu vytvareneho) planu je malinkaty tropicky ostruvek Guimaras. Pulhodinova cesta lodickou z Iloilo stoji 14PHP. Na zaklade jedne veticky v Lonely planet a doporuceni v mistnich informacich mirime primo do Bikers' Hubu k Tommymu. Jiz na prvni pohled misto slibuje skvelou atmosferu - zaklad tvori klubovna s dilnou na kola a restauraci, ktera je jak centrem setkavani bikeru z sirokeho okoli, tak zazemim pro nadsene kolare ze zbytku Filipin a sveta. Maji i dva pokojicky, kde se da prespat - jen je potreba se smirit s plastovou nalevkou na studenou vodu misto teple sprchy a par komary.
Jeste vecer prozkoumavame okoli. Mistni masti karty, Mahjong a nase soukroma prochazka se po chvilce stava pruvodem. Pridavaji se k nam deticky a doprovazi nas pri pruchodu vesnici. Chlapecci maji v ruce klaciky, na nich navazany spagat a na nem tahnou jak pejska male auticko. Vtipne a roztomile. Doprovod odmenujeme susenkami z mistniho obchudku a jeste chvilku povidame s panem prodavacem. Vysvetluje, ze Guinaras je jedinym exportnim ostrovem manga na Filipinach a jednim z hlavnich svetovych producentu. Jen neni sezona a my si o mangu muzeme nechat jenom zdat - bohuzel i o susenem. Nikde nic.
Ale zpatky k Tommymu. Je to 54lety nadsenec, ktery miluje horska kola. Na ostrove zalozil bike park, cyklotrasy a dokonce vanocni charitativni zavod. Kdyz vidime jeho nadseni, souhlasime, ze pojedeme prvni den s nim a jednim klientem z Manily a druhy den si udelame vylet sami.
Trosku mame obavy, co nas ceka, neb techniku v terenech nemame uplne v maliku. Filipinec z Manily ale bojuje I s prevody do maleho kopce na silnici. Nam to docela jede, fyzicka skvela. Tommy nas vede kdejakym houstim, jedeme single track vymlety od vody i cast vanocni zavodni trate. Po vetsinu casu mam strach v ocich a po celem tele sramy od housti. Je pravdou, ze kdo nekrvaci, jezdi pod svoje moznosti a o hodne prichazi, odpoledne jsme ale poprosili o mene zarostle trasy - uz tak vypadam, jak kdyz me nekdo celou zbicoval.
Cestou zastavujeme na skvely mlady kokos u baracku ve vnitrozemi, na mango plantazi, v mistnim klastere a koncime v rybarske vesnicce na zapadnim pobrezi - v zapomenute osade o peti chaloupkach hned na plazi. Je tu pouze bratr majitele a anglictina trosku vazne. Tommy nam ale vse domluvi, ukaze studnu s plastovym dzberem, ktera slouzi jako "koupelna" a pro zapadu slunce vyrazi na cestu zpet spolu s Filipincem Danielem.
Po dukladne hygiene u hlavni pesiny do vesnice resime cenu za ohromnou rybu Lapu-lapu - domlouvame se na cene za 400 PHP za rybu pro cca 6 osob. Cena by to byla ferova, kdybychom se prerybovali k prasknuti. Polivecka z hlavy, 2 grilovane kousky a snidanove fish and sour opet z hlavy a ocasu ale napovidalo, ze hlavni cast si dali mistni k veceri a na nas zbyly jen zbytky. Maly podvod ale kompenzovalo to, ze jsme si opravdu pochutnali a meli jsme prilezitost prenocovat v krasne bambusove chysce na brehu more. I koraly a okolni ostruvky jsou super. Jen je potreba pocitat s ranni melcinou a malymi meduzami. Myska ma od nich i male pozehnuti.
Cesta zpet do San Miguel je po sutrech a nahoru. Zvlaste pak nami nalezena zkratka. Vedro, rozborene silnice - vylet pro opravdove nadsence nebo masochisty. A nas, vecne hledace dobrodruzstvi. Nebyt Coly v mistnim Mountine view resortu, po par kilometrech bych asi vypustila dusi (pozn. toto nema nic spolecneho s Myskovym defektem viz. nize) :-)
Druha cast uz sla, drandili jsme si to z kopce na jih do rezervace u Valencia Nueva. Tady pekne snorchlovani, prochazka mezi mangrovniky, Myskuv parakotoul pres riditka a zjisteni, ze ma Myska pichle kolo - jojo uplne nejlepsi misto a cas na defekt :-) Nemame pumpicku a na kole tu nikoho clovek nepotka.
Myska i s kolem naskakuje na tricykl a nechava se odvezt do par kilometru vzdaleneho vulcanizing shopu (pneuservis). Ja se nevzdavam, poctive slapu a doufam, ze se jeste nekde najdeme. A nastesti jo. Oprava gumy probiha poctive - vcetne asi 10timinutoveho zapekani s horicim plamenem nad dusi. Oprava jen za deset kacek.
Jsme nadseni, muzeme pokracovat. Jen to ma dva hacky - cesta zpet je do kopce a zapada slunicko. Nasledujicich 25 kilasku jedeme za sera ci s celovkami. Ale toto nas uz nerozhodi.
Tommy nam na privitanou pripravil kukuricnou polevku, velky talir vybornych krevet a filipinsky desert Halo-halo (mliko, ledova krusta, ovoce a zele). Pote jsme degustovali nasi medovou slivku, Tommyho brandy s nalozenym, avsak stale zivym, zensenem, prohledli fotky a sli unaveni spinkat.
Rano uz jen rozlouceni s bajecnym clovekem a cyklonadsencem a jeho rodinou a hura lodi na ostrov Negros. Budete-li mit nekdy cestu, urcite se u Tommyho zastavte, nebudete litovat.
Jeste vecer prozkoumavame okoli. Mistni masti karty, Mahjong a nase soukroma prochazka se po chvilce stava pruvodem. Pridavaji se k nam deticky a doprovazi nas pri pruchodu vesnici. Chlapecci maji v ruce klaciky, na nich navazany spagat a na nem tahnou jak pejska male auticko. Vtipne a roztomile. Doprovod odmenujeme susenkami z mistniho obchudku a jeste chvilku povidame s panem prodavacem. Vysvetluje, ze Guinaras je jedinym exportnim ostrovem manga na Filipinach a jednim z hlavnich svetovych producentu. Jen neni sezona a my si o mangu muzeme nechat jenom zdat - bohuzel i o susenem. Nikde nic.
Ale zpatky k Tommymu. Je to 54lety nadsenec, ktery miluje horska kola. Na ostrove zalozil bike park, cyklotrasy a dokonce vanocni charitativni zavod. Kdyz vidime jeho nadseni, souhlasime, ze pojedeme prvni den s nim a jednim klientem z Manily a druhy den si udelame vylet sami.
Trosku mame obavy, co nas ceka, neb techniku v terenech nemame uplne v maliku. Filipinec z Manily ale bojuje I s prevody do maleho kopce na silnici. Nam to docela jede, fyzicka skvela. Tommy nas vede kdejakym houstim, jedeme single track vymlety od vody i cast vanocni zavodni trate. Po vetsinu casu mam strach v ocich a po celem tele sramy od housti. Je pravdou, ze kdo nekrvaci, jezdi pod svoje moznosti a o hodne prichazi, odpoledne jsme ale poprosili o mene zarostle trasy - uz tak vypadam, jak kdyz me nekdo celou zbicoval.
Cestou zastavujeme na skvely mlady kokos u baracku ve vnitrozemi, na mango plantazi, v mistnim klastere a koncime v rybarske vesnicce na zapadnim pobrezi - v zapomenute osade o peti chaloupkach hned na plazi. Je tu pouze bratr majitele a anglictina trosku vazne. Tommy nam ale vse domluvi, ukaze studnu s plastovym dzberem, ktera slouzi jako "koupelna" a pro zapadu slunce vyrazi na cestu zpet spolu s Filipincem Danielem.
Po dukladne hygiene u hlavni pesiny do vesnice resime cenu za ohromnou rybu Lapu-lapu - domlouvame se na cene za 400 PHP za rybu pro cca 6 osob. Cena by to byla ferova, kdybychom se prerybovali k prasknuti. Polivecka z hlavy, 2 grilovane kousky a snidanove fish and sour opet z hlavy a ocasu ale napovidalo, ze hlavni cast si dali mistni k veceri a na nas zbyly jen zbytky. Maly podvod ale kompenzovalo to, ze jsme si opravdu pochutnali a meli jsme prilezitost prenocovat v krasne bambusove chysce na brehu more. I koraly a okolni ostruvky jsou super. Jen je potreba pocitat s ranni melcinou a malymi meduzami. Myska ma od nich i male pozehnuti.
Cesta zpet do San Miguel je po sutrech a nahoru. Zvlaste pak nami nalezena zkratka. Vedro, rozborene silnice - vylet pro opravdove nadsence nebo masochisty. A nas, vecne hledace dobrodruzstvi. Nebyt Coly v mistnim Mountine view resortu, po par kilometrech bych asi vypustila dusi (pozn. toto nema nic spolecneho s Myskovym defektem viz. nize) :-)
Druha cast uz sla, drandili jsme si to z kopce na jih do rezervace u Valencia Nueva. Tady pekne snorchlovani, prochazka mezi mangrovniky, Myskuv parakotoul pres riditka a zjisteni, ze ma Myska pichle kolo - jojo uplne nejlepsi misto a cas na defekt :-) Nemame pumpicku a na kole tu nikoho clovek nepotka.
Myska i s kolem naskakuje na tricykl a nechava se odvezt do par kilometru vzdaleneho vulcanizing shopu (pneuservis). Ja se nevzdavam, poctive slapu a doufam, ze se jeste nekde najdeme. A nastesti jo. Oprava gumy probiha poctive - vcetne asi 10timinutoveho zapekani s horicim plamenem nad dusi. Oprava jen za deset kacek.
Jsme nadseni, muzeme pokracovat. Jen to ma dva hacky - cesta zpet je do kopce a zapada slunicko. Nasledujicich 25 kilasku jedeme za sera ci s celovkami. Ale toto nas uz nerozhodi.
Tommy nam na privitanou pripravil kukuricnou polevku, velky talir vybornych krevet a filipinsky desert Halo-halo (mliko, ledova krusta, ovoce a zele). Pote jsme degustovali nasi medovou slivku, Tommyho brandy s nalozenym, avsak stale zivym, zensenem, prohledli fotky a sli unaveni spinkat.
Rano uz jen rozlouceni s bajecnym clovekem a cyklonadsencem a jeho rodinou a hura lodi na ostrov Negros. Budete-li mit nekdy cestu, urcite se u Tommyho zastavte, nebudete litovat.
