Dokonce i pocasi se umoudrilo. V nedeli jsme se probudili do krasneho slunecneho dne. Pobrezi se diky zlatavym paprskum zmenilo ze spinave zatoky na krasny pristav plny mistnich (k neuvereni stale funkcnich) kocabek, ale i luxusnich jacht americkych bohacu. My se vydali lodickou skrz kanon Rio Dulce. Krasne skalni utvary, husta dzungle a sem tam malinkate pribytky z palmovych vetvi na obou brezich, ale i leguani obyvajici mistni stromecky nam temer nedovoli pustit prst z fotaku ci kamerky. Cestou zastavujeme na koupacku v termalnich (ale znacne smradlavych) pramenech a pak jiz pres ohromne sirokanske koryto reky pripominajici spise jezero hura do mestecka Rio Dulce. Za navstevu jiste stoji pevnost Castillo de Filippe, ale i mistni pekarna na krizovatce s mikrobusy. Mistni bananovy kolac opravdu nema chybu.
Pri uvahach o ubytovani jsme se rozhodli pro hotel Kageroo v zatocince u jezera, kam se da dostat pouze lodickou. Idealni misto pro odpocinek, ale i pujceni kajaku na pruzkum mistni divociny. Nevahali jsme a vyrazili na pruzkum hned prvni vecer pred zapadem slunce. Za doprovodu vyskakujicich rybicek jsme projeli mistni zatocinky a tunky, ale dopadlovali po jezere az ke krasne pevnosti - kupodivu bez pritomnosti komaru.
Vecery jsme pak stravili rybarenim :) Jj, fakt :) Koupili jsme hacky, vlasec, oluvko a z brcek Myska vykouzlil splavek. Jako navnadu jsme zkouseli ruzne specialitky jako gumove medvidky, ale nejvice se precijenom osvedcila mistni tortila :) A vysledek? Za 2 vecery 4 rybky, ktere jsme nakonec pustili - az na tu moji, ktere hacek vyskubnul ocko. Rada nas dvou zkusenych rybaru se tedy usnesla, ze nez z ni udelat piratku z Karibiku, radeji z ni udelame navnadu :) A tezko rici, zda to bylo prave tim, ale po chvilce k nam priplavala velika zelvicka :) 
Za zminku stoji i pondelni vylet. Rano jsme si privstali a na doporuceni se vydali do Finca Paradise. Misto, kde tece studena reka a do ni zcela unikatne "vteka" horky vodopad. Uz po ceste nahoru mijime radu maminek a deti peroucich v rece pradlo. Je tu krasne zeleno, ale bahno a kluzko (v noci straslive opet prselo). Krom jedne austalanky a mistniho typka, jsme diky brzke hodine u vodopadu sami. Je to nadhera a zaroven skvela masaz. Kdyz clovek prekona silny proud, da se vylezt do jeskyne za vodopad a pak uz se nechat jen masirovat proudem padajici vody. Jen bacha na spustu netopyru, lepe receno jejich vytrusu. Jsou vsude.
Vtipna je Australanka ... V domneni, ze jde o mistni vyzivny jil, si cernou pachnouci hmotu placa na oblicej. Pri snaze ji vysvetlit, at to nedela, jeste ukazuje palec, jako ze je to uplne super. Az ve chvili, kdy i mistnak na ni mava, at to nedela ze jil je az nad vodopadem, zacne plasit a puvodne blahobytny pohled se meni v oci plne zoufalstvi. 
Nicmene zazracny jil tu opravdu v horkych tunkach nahore nad vodopadem je. Tezko popisovat, jak to bylo uzasne. Napatlali jsme se bahynkem, zalehli do prirodnich masaznich virivek a pri pohledu do korun kosatych stromu odpocivali. Nadhera. A to nemluvim o tom, jak jsme zkrasneli, ani nas nepoznate :)
Od vodopadu jsme meli namireno do kamonu staryh Mayu s nazvem Boqueron. U cesty jsme stopli kolektivo (mikrobus pro mistnaky). Tentokrat jiz plnejsi nez rano. Respektive dovnitr by se nevesla uz ani muska. Cestujici visi uz i ze dveri. Nechceme ale cekat na dalsi a tak se pridavame k nekolika dalsim typkum cestujicim na strese. Ja pod zadkem vyfasla nahradni pneumatiku, ale neni to rozhodne vyhra. Drzime se o 106, abychom neulitli, pricemz nejvetsi vzruso prinasi zatacky. Behem jizdy ale jiz zkusene zvladame zaplatit i udelat par fotek. Po chvilce vystupujeme, poladime rozvrkocene ucesy a hura na lodicku do kanonu. Skaly po obou brezich pusobi majestatne a tajemne zaroven. Diky rozvodnene rece se ale lodickou dostavame pouze do prvni casti. Zbytek muzeme prozkoumat sami. Ja to ale vzdavam hned po vystoupeni z lodiJa to ale vzdavam hned po vystoupeni z lodicky. Sutry nesmirne klouzou a me osoupane sandalky bruslicimu umeni jen napomahaji. Jen co hupnu na prvni kamen, podjedou mi cvicky a uz klouzu do vody. Ale padam zkusene. Fotak jsem neutopila ani neroztriskala :) Nicmene, dal uz ani krok. Nez na to prijde i Myska, sundam ze sebe dve pijavice a pomalu plujeme zpatky. I tak to ale stalo za to.
Cesta zpet do Rio Dulce je opet ve znameni treninku na pruvodciho v chicken busu. Mikrobus prijizdi opet plny k prasknuti, tak jiz zkusene splhame po malickych schudkach na strechu a pro tentokrat za pritomnosti pytlu plnych cehosi vyrazime. Mistnaci nam mavaji, smejou se a my mame dalsi neopakovatelny zazitek.
Za navstevu v Rio Dulce stoji i restaurace Backpackers na brehu jezera - bohuzel je na druhem konci mostu. Mozna si rikate no a? Ale prejit tento most v mistnim vedru je fakt vykon ... Ma 680 m a rozhodne neni v rovine. Nicmene na mistni rybicce a rizotu jsme si moc posmakli. Jen jeste, nez jsme dojedli, uz jsme premysleli, jak se dostat pryc bez dalsi cesty pres most. Bohuzel se na brehu jezera stopuje hur nez u silnice, tak jsme nemeli na vyber a vydali se na dalsi vylet :)
V Kangoroo dnes rano jeste virivka, snidanka a ve 12 hura zpet do nam jiz znameho mestecka Antigua. Jedeme se spolecnosti Litegua. Jde o zatim nejluxusnejsi bus v Guatemale - security chech, zavazadla v uloznem prostoru a ne na strese, cislo na vyzvednuti batohu, klimoska, pasy .. To vse za krasnych 125 quetzalku.
Ceka nas v Guatemale poslednich par dnu, behem kterych chceme vyrazit k na kavove plantaze a k Tichemu oceanu .. ale o tom zase priste. Mejte se krasne.
