Z Flores, opravdu
krasneho mestecka, ktere k nasemu milemu prekvapeni nakonec nebylo az tak moc
turisticke,jsme odjeli brzy rano smer belizske hranice. Zaprisahli jsme se, ze
nedame sanci vydelat mistnim prolhanym obchodnikum nabizejicim listky za
dvojnasobne az trinasobne ceny a vypravejicim k tomu lzive pribehy typu, ze bus
vubec nejede .. Dokonce i 2 velke vody nam chteli prodat za 30 misto 16 Q.
Darebaci!!! Ale jinak opravdu krasne mestecko!
Misto pulhodinoveho cekani pred hostelem na turisticky shuttle se tedy v 6 rano vydavame smer stare autobusove nadrazi. Jiz na krizovatce zastavujeme mikrobus pro cca 10 lidi mirici smer hranice (Melchore). Na osobu platime 30 quetzalku, cesta trva 2 hodiny. Na rozdil od posledni cesty turistickym shuttlem jedeme na cas a kazdy ma svou sedacku.
Na hranicich menime u prekupnika penize. Je jich tu mraky, kurz je stejny u vsech: 1USD = 2 belizske dolary, coz je historicky pevny kurz - Belize se vzdalo jakekoliv menove politiky a svou menu se ridi silou dolaru.
Prechod hranic je v klidku. Nejprve se prejde reka Mopan, nasledne vystupni pasova kontrola na guatemalske strane (vcetne NEOFICIALNIHO poplatku 10Q na osobu, ktere se v ramci uspory casu doporucuji zaplatit) a vstupni kontrola na belizske strane. Nebyt pred nami jednoho plneho autobusu, mame to sfouknute za 10minutek.
Na hranicich menime plany. Xunantunich - areal s mayskymi pamatkami je pry kvuli povodnim zavreny a v San Ignaciu se nam jiz zustavat nechce. A hlavne je 19.11. - statni svatek oslavujici prijezd puvodniho obyvatelstva Garifuna. Oficialnim hranicnim taxikem jedem do Benque (auto sharujeme s nemeckym batuzkarem) a nasledne s prestupem v Belmopanu busem (poprve poloprazdnym) mirime primo do primorskeho mestecka Dandriga, kde jsou oslavy pry nejvetsi.
Cestou se pomalu seznamujeme s dalsi stredoamerickou zemi. Belize nas privitalo strasnym parnem, vyrazne vyssimi cenami a paskvilni anglictinou (Belize je soucasti britskeho commonwealthu)... Priroda je i zde nadherna. Kopecky, zeleno, nekoncici zahrady plne citrusu ... Nejvetsim sokem a zmenou jsou ale lide. Guatemalsti snedi trpaslicci se zmenili v dvoumetrove obry a (opravdu hodne) macate cernosky. Dredy, copanky, u zen vyzyvave modylky velikosti 60, ktere jsou stale nalezite tesne, a u muzu vytahana tricka a padajici kalhoty. Barvam vladne cervena, zluta, zelena .. ale cokoliv vyrazneho je in. Nejroztomilejsi jsou deticky. Mrnata s copanky, roztomilymi modylky .. Nebat se, ze se budou obri rodice zlobit, fotim o 106. Z reprobeden se ozyva hlasita rytmicka hudba - zakladni soucast mistni kultury i kazdodenniho zivota.
Dandriga, ktera je hlavnim centrem slavnosti, ale i centrem puvodniho obyvatelstva, nas az tak moc neoslovila. Stejne tak slavnosti. V druhem pripade to bylo zejmena tim, ze svatek je sice 19.11., ale hlavni slavnost, prijezd lodicek ke brehum Dandrigy a tradicni bubnovani probihaji noc pred tim. Ve svatek pak slavnosti doznivaji a vsichni odpocivaji. I tak je na ulicich rusno, lidi tanci a popijeji, vsude hraje hudba. Jedna velka party. Krome kulturniho soku, ale nic,co bychom museli absolvovat znovu. Ve snaze uzit si ale z oslavy maximum, davame alespon mistni drijak kokteil (decka rumu, pul decky ledu a pul decky dzusu) a vecer si po dlouhem hledani uzivame bubnivaci party v zapadle casti vesnice - pod pristreskem z palmovych vetvi bubnuje a zpiva parta hudebniku a nekdo z "obecenstva" vzdy predvadi sve tanecni umeni. Pravdepodobne se jeda o nejaky mistni namluvni sexy tanec, ocima laika je cilem rozklepat co nejvetsi cast tela. Zeny jak sokyne souperi, predvadeji se, dojde i na hadku a odkladani svrsku. Je to sranda a kdyz si k tomu da clovek par mistnich piv, tak o to vetsi. Jen se nedopatrenim nedostat na tanecni parket :)
Stredecni dopoledne jsme venovali navsteve tovarny na vyrobu chilly omacek Marie Sharp. Tato pani se s manzelem v 80. letech v dusledku nadurody papricek rozhodla, ze urodu nenecha shnit a uvari z nich palive omacky. Ty nasledne nabizela od domu k domu a dnes jeji produkty zdobi kazdy stul v restauracich i domacnostech, ma velkou tovarnu a sve dobroty zpracovava z papricek mistnich obyvatel a sve specialni odrudy. Exkurze je zdarma, ale tovarna je 6mili za mestem, coz nas taxikem stoji 30 USD. Vydridusi. A mrzi nas to o to vic, kdyz nas neprovazi sama Marie (jak rika LP), ale mladik, ktery je na miste nekolik tydnu a jeste toho tolik nevi, ale hlavne fakt, ze zprisnili dress code a bez dlouhych kalhot a rukavu nas do vice nez jedne hal nepusti. Ach jooooo! Ale tak, ochutname, co se da, udelame jeste vetsi nakup a hura zpet.
Diky tomu,ze jsme jeli taxikem a ne pesky (podle tvrzeni mistnich to neni moc bezpecne), jsme zpet v pul 12, cimz mame sanci stihnout lodicku na koralovy ostrov Tabacco caye v poledne. Mezi tim jsme zvladli slavnostne koupit znamky na nase guatemalake pohledy, ktere uz 14 dni uspesne muchlam v batuzku. Nejen, ze pro vas bude kompletnim obrazem nazi cesty (z Guatemaly i Belize je na nich troska), ale i jsme usetrili. Vsechny znamky v Belize na 6 pohledu staly tolik, co v Guatemale jeden. Hold je tam znamka vzacny statek, coz muzeme stoprocentne potvrdit.
V rychlosti jeste koupime 2 galony vody (1gl=3,78l) a uz hura na ostruvek. Je malinkaty. Tour de island trva cca 5 minut. Vsude chysky nabizejici pripadne ubytovani nebo bastu, kokosove palmy, vsude se valejici ohromne lasturky po morskych plodech zvanych v anglictine "conch", coz jsme vyzkouseli k veceri. Mnam. Nejvetsim zazitkem je ale plavani s brylickama mezi barevnymi rybickami, podel koralu, ktere jsme videli poprve v zivote. A co vic? Byli tam rejnoci. Ohromni, krasni a plavali cca na metr od nas. Bozsky zazitek!!!
Druhy den odpoledne pak lodickou zpet, abychom stihli v pet bus do poklidne vesnicky Hopkins. Ubytovani v pohodovem hostelu Funky Dodo, k veceri krevetky na garifunsky zpusob a druhy den lenoseni u more, rybicka na 2 garifunske zpusoby a jeden super barter: s mistnimi detickami jsme vymenili lipicka za cerstvy kokos. Takhle moc win-win obchod se casto nevidi. Detickam zarila ocka,ze maji neco vyjimecneho a my si odehcili batuzek a jeste se tak dobre nadlabli :)
Vecer jsme vyrazili na druhy pokus do restaurace Labaha, kde se kazdy den tradicne bubnuje. Ovsem prvni vecer nam majitel rekl, ze je jeste radne unaven po slavnostech, ale ze v patek mame urcite dorazit. Inu,vydrzeli jsme do dalsiho vecera. Ale ani Belize na tom neni s planovanim casu uplne nejlepe. Behali kolem nas deticky, ktere se predhanely, kdo nam nude bubnovat, ale majitel ani nevylezl z pelisku, aby jim dal klicky od garaze s bubny, restaurace zavrena .. Tak jsme to vzdali a smutne to otocili zpet do "centra" .. Za jeste smutnejsich pohledu puvodne natesenych deti. Naladu jsme si zvedli rumem s brusinkovym dzusikem, zahrali piskvorky a s radosti zalezli do pelisku. Brzy vsak zacal sileny slejvak. Nekoncici bubnovani (asi abychom neodjeli ochuzeni), vitr, bourka ..
Rano, kdyz jsme vstavali na bus do Punta Gorda, odkud jede lodicka zpet do Guatemaly do Livingstonu, prekvapive vysvitlo i slunicko, ale pak se opet rozprselo. V Punta Gorde prekvapeni za prekvapenim. Prsiiii. Chceme vymenit zbytek belizkych penez za dolary, ale v bance se dozvidame, ze meni jen po-pa, i kdyz maji v sobotu otevreno. Listek na lod nestoji 50Q, neb neni utery ani patek. Nestoji ani 60, protoze neni vsedni den, a tak platime 65B$. Co nadelame, neni na vyber.
Lodicka je samaosobe ale zazitkem. Nekoncici pripravy jako utreni vody ze sedadel a nasledne vylivani vody ze stresni plachty ... kam? .. Ano, presne, na Ty utrene sedacky. Zdimani vody na zem misto do more ... Ano presne tam, kam nasledne ulozi base batohy :) Ale po nekoncicich pripravach skutecne vyrazime, je strasliva zima, vsichni jsou zabaleni jam eskymaci. Nastesti za pul hodky jsme v Livingstonu, kde nas ceka dalsi mrazirna na imigracnim - jj, jam jsme celi mokri, ta klimoska snad na deset stupnu je smrtici.
Vecer jsme si pochutnali na skvele rybicce, dali si Coco Loco (rum s mlickem z kokosoveho orechu) a dale se chystame za krasami na Rio Dulce. Snad se umoudri i pocasi :)
Misto pulhodinoveho cekani pred hostelem na turisticky shuttle se tedy v 6 rano vydavame smer stare autobusove nadrazi. Jiz na krizovatce zastavujeme mikrobus pro cca 10 lidi mirici smer hranice (Melchore). Na osobu platime 30 quetzalku, cesta trva 2 hodiny. Na rozdil od posledni cesty turistickym shuttlem jedeme na cas a kazdy ma svou sedacku.
Na hranicich menime u prekupnika penize. Je jich tu mraky, kurz je stejny u vsech: 1USD = 2 belizske dolary, coz je historicky pevny kurz - Belize se vzdalo jakekoliv menove politiky a svou menu se ridi silou dolaru.
Prechod hranic je v klidku. Nejprve se prejde reka Mopan, nasledne vystupni pasova kontrola na guatemalske strane (vcetne NEOFICIALNIHO poplatku 10Q na osobu, ktere se v ramci uspory casu doporucuji zaplatit) a vstupni kontrola na belizske strane. Nebyt pred nami jednoho plneho autobusu, mame to sfouknute za 10minutek.
Na hranicich menime plany. Xunantunich - areal s mayskymi pamatkami je pry kvuli povodnim zavreny a v San Ignaciu se nam jiz zustavat nechce. A hlavne je 19.11. - statni svatek oslavujici prijezd puvodniho obyvatelstva Garifuna. Oficialnim hranicnim taxikem jedem do Benque (auto sharujeme s nemeckym batuzkarem) a nasledne s prestupem v Belmopanu busem (poprve poloprazdnym) mirime primo do primorskeho mestecka Dandriga, kde jsou oslavy pry nejvetsi.
Cestou se pomalu seznamujeme s dalsi stredoamerickou zemi. Belize nas privitalo strasnym parnem, vyrazne vyssimi cenami a paskvilni anglictinou (Belize je soucasti britskeho commonwealthu)... Priroda je i zde nadherna. Kopecky, zeleno, nekoncici zahrady plne citrusu ... Nejvetsim sokem a zmenou jsou ale lide. Guatemalsti snedi trpaslicci se zmenili v dvoumetrove obry a (opravdu hodne) macate cernosky. Dredy, copanky, u zen vyzyvave modylky velikosti 60, ktere jsou stale nalezite tesne, a u muzu vytahana tricka a padajici kalhoty. Barvam vladne cervena, zluta, zelena .. ale cokoliv vyrazneho je in. Nejroztomilejsi jsou deticky. Mrnata s copanky, roztomilymi modylky .. Nebat se, ze se budou obri rodice zlobit, fotim o 106. Z reprobeden se ozyva hlasita rytmicka hudba - zakladni soucast mistni kultury i kazdodenniho zivota.
Dandriga, ktera je hlavnim centrem slavnosti, ale i centrem puvodniho obyvatelstva, nas az tak moc neoslovila. Stejne tak slavnosti. V druhem pripade to bylo zejmena tim, ze svatek je sice 19.11., ale hlavni slavnost, prijezd lodicek ke brehum Dandrigy a tradicni bubnovani probihaji noc pred tim. Ve svatek pak slavnosti doznivaji a vsichni odpocivaji. I tak je na ulicich rusno, lidi tanci a popijeji, vsude hraje hudba. Jedna velka party. Krome kulturniho soku, ale nic,co bychom museli absolvovat znovu. Ve snaze uzit si ale z oslavy maximum, davame alespon mistni drijak kokteil (decka rumu, pul decky ledu a pul decky dzusu) a vecer si po dlouhem hledani uzivame bubnivaci party v zapadle casti vesnice - pod pristreskem z palmovych vetvi bubnuje a zpiva parta hudebniku a nekdo z "obecenstva" vzdy predvadi sve tanecni umeni. Pravdepodobne se jeda o nejaky mistni namluvni sexy tanec, ocima laika je cilem rozklepat co nejvetsi cast tela. Zeny jak sokyne souperi, predvadeji se, dojde i na hadku a odkladani svrsku. Je to sranda a kdyz si k tomu da clovek par mistnich piv, tak o to vetsi. Jen se nedopatrenim nedostat na tanecni parket :)
Stredecni dopoledne jsme venovali navsteve tovarny na vyrobu chilly omacek Marie Sharp. Tato pani se s manzelem v 80. letech v dusledku nadurody papricek rozhodla, ze urodu nenecha shnit a uvari z nich palive omacky. Ty nasledne nabizela od domu k domu a dnes jeji produkty zdobi kazdy stul v restauracich i domacnostech, ma velkou tovarnu a sve dobroty zpracovava z papricek mistnich obyvatel a sve specialni odrudy. Exkurze je zdarma, ale tovarna je 6mili za mestem, coz nas taxikem stoji 30 USD. Vydridusi. A mrzi nas to o to vic, kdyz nas neprovazi sama Marie (jak rika LP), ale mladik, ktery je na miste nekolik tydnu a jeste toho tolik nevi, ale hlavne fakt, ze zprisnili dress code a bez dlouhych kalhot a rukavu nas do vice nez jedne hal nepusti. Ach jooooo! Ale tak, ochutname, co se da, udelame jeste vetsi nakup a hura zpet.
Diky tomu,ze jsme jeli taxikem a ne pesky (podle tvrzeni mistnich to neni moc bezpecne), jsme zpet v pul 12, cimz mame sanci stihnout lodicku na koralovy ostrov Tabacco caye v poledne. Mezi tim jsme zvladli slavnostne koupit znamky na nase guatemalake pohledy, ktere uz 14 dni uspesne muchlam v batuzku. Nejen, ze pro vas bude kompletnim obrazem nazi cesty (z Guatemaly i Belize je na nich troska), ale i jsme usetrili. Vsechny znamky v Belize na 6 pohledu staly tolik, co v Guatemale jeden. Hold je tam znamka vzacny statek, coz muzeme stoprocentne potvrdit.
V rychlosti jeste koupime 2 galony vody (1gl=3,78l) a uz hura na ostruvek. Je malinkaty. Tour de island trva cca 5 minut. Vsude chysky nabizejici pripadne ubytovani nebo bastu, kokosove palmy, vsude se valejici ohromne lasturky po morskych plodech zvanych v anglictine "conch", coz jsme vyzkouseli k veceri. Mnam. Nejvetsim zazitkem je ale plavani s brylickama mezi barevnymi rybickami, podel koralu, ktere jsme videli poprve v zivote. A co vic? Byli tam rejnoci. Ohromni, krasni a plavali cca na metr od nas. Bozsky zazitek!!!
Druhy den odpoledne pak lodickou zpet, abychom stihli v pet bus do poklidne vesnicky Hopkins. Ubytovani v pohodovem hostelu Funky Dodo, k veceri krevetky na garifunsky zpusob a druhy den lenoseni u more, rybicka na 2 garifunske zpusoby a jeden super barter: s mistnimi detickami jsme vymenili lipicka za cerstvy kokos. Takhle moc win-win obchod se casto nevidi. Detickam zarila ocka,ze maji neco vyjimecneho a my si odehcili batuzek a jeste se tak dobre nadlabli :)
Vecer jsme vyrazili na druhy pokus do restaurace Labaha, kde se kazdy den tradicne bubnuje. Ovsem prvni vecer nam majitel rekl, ze je jeste radne unaven po slavnostech, ale ze v patek mame urcite dorazit. Inu,vydrzeli jsme do dalsiho vecera. Ale ani Belize na tom neni s planovanim casu uplne nejlepe. Behali kolem nas deticky, ktere se predhanely, kdo nam nude bubnovat, ale majitel ani nevylezl z pelisku, aby jim dal klicky od garaze s bubny, restaurace zavrena .. Tak jsme to vzdali a smutne to otocili zpet do "centra" .. Za jeste smutnejsich pohledu puvodne natesenych deti. Naladu jsme si zvedli rumem s brusinkovym dzusikem, zahrali piskvorky a s radosti zalezli do pelisku. Brzy vsak zacal sileny slejvak. Nekoncici bubnovani (asi abychom neodjeli ochuzeni), vitr, bourka ..
Rano, kdyz jsme vstavali na bus do Punta Gorda, odkud jede lodicka zpet do Guatemaly do Livingstonu, prekvapive vysvitlo i slunicko, ale pak se opet rozprselo. V Punta Gorde prekvapeni za prekvapenim. Prsiiii. Chceme vymenit zbytek belizkych penez za dolary, ale v bance se dozvidame, ze meni jen po-pa, i kdyz maji v sobotu otevreno. Listek na lod nestoji 50Q, neb neni utery ani patek. Nestoji ani 60, protoze neni vsedni den, a tak platime 65B$. Co nadelame, neni na vyber.
Lodicka je samaosobe ale zazitkem. Nekoncici pripravy jako utreni vody ze sedadel a nasledne vylivani vody ze stresni plachty ... kam? .. Ano, presne, na Ty utrene sedacky. Zdimani vody na zem misto do more ... Ano presne tam, kam nasledne ulozi base batohy :) Ale po nekoncicich pripravach skutecne vyrazime, je strasliva zima, vsichni jsou zabaleni jam eskymaci. Nastesti za pul hodky jsme v Livingstonu, kde nas ceka dalsi mrazirna na imigracnim - jj, jam jsme celi mokri, ta klimoska snad na deset stupnu je smrtici.
Vecer jsme si pochutnali na skvele rybicce, dali si Coco Loco (rum s mlickem z kokosoveho orechu) a dale se chystame za krasami na Rio Dulce. Snad se umoudri i pocasi :)
