Raj v Semuc Champey

Uplynulo pouze par dni, ale zazitku mame opet na rozdavani ... to zas bude palka za internet. Minule jsme v internetove kavarne stravili tri hodiny a nebyt posledniho otevreneho stanku s tacosem, byli jsme bez vecere :-)

Mno, v patek 15.11. jsme brzy rano vyrazili do Semuc Champey - na stred az sever Guatemaly. Cesta je to dlouha (papirove 8 hodin), tak jsme dali pro tentokrat prednost turistickemu shuttlu. Z pocatku jsme si to frceli po "dalnici", po cca 6 hodinach se ale cesticky zacaly zuzovat, byt kamenitejsi, bahnitejsi, bez zpevnenych kraju a sklonem snad az 80 stupnu. Uf, to je zase zazitek, kolibame se do vsech stran, skaceme nahoru a dolu a jedinou odmenou a utechou jsou nam snad jen nadherne vyhledy na mistni kopecky, ktere jsou uplne jine nez v oblasti Highlands u mexickych hranic. Rozprostiraji se na nich vsude policka s kukurici a plantaze s kavou ci kakaovymi boby. No nadhera.

Mikrobus opoustime ve mestecku Lanquin, kde nas ridic predava do rukou aktivniho nahanece, ktery nas pry zaveze do hotylku Utopia (nasli jsme si v pruvodci). Misto odvozu nas ale mlady klucik "odklada" do mistniho baru. Odjezd pry za cca deset minut. Mno dobraaaa. Z pocatku nam to uplne nevadi. Hraje tu hudba, hoste se uci tancit, je tu krasny vyhled na tekouci reku a prirodu a je prave happy hour na vsechny napoje. Myska voli cervezu, ja si davam vytouzene Cuba libre za par quetzalku. Po tom, co ale mame uz kazdy treti drink a venku se setmelo, zacinam jiz vcelku v nalade patrat, jak je to tedy s tim odvozem. Odpoved je usmevna ... that was just guatemala time. Okey, dalsi drink? :-) Uz ale necekame sami. Jeste dorazil sympaticky par ze Spanelska, ktery ma stejnou cestu.

Nase hotelove taxi ala auto s korbou nakonec preci jenom prijizdi. Venku je tma jako v pytli. Ceka nas jeste necela hodina cesty. No cesty. To auto s korbou pro nas neprijelo jen tak nahodou. Chicken bus by tu uvizl a mikrobus by mel znacne problemy. Zacina usek bahna, der, vetvi, a prudkych kopcu. Ale zvladame to a plni endorfinu uspesne dorazime do hotelu Utopia. Raj na zemi. Vsude sviti svicky, kolem huci reka a vola priroda. Vzhledem k vycerpani nam kupodivu obema prijde k chuti i jedine vegetarianske meny :-) Dame pivecko a welcome cuba libre se Spaneli a odebirame se spinkat - tentokrat na dve noci do mistnich zavesenych siti zvanych hammacky.

Rano zvazujeme organizovany vylet do mistni chranene oblasti Semuc Champey, ale nakonec se vydavame na vlastni pest. Krasna prochazka mistni prirodou a mezi malinkatymi chyskami s pobihajicimi detmi nas dovede do narodniho parku ukryvajiciho nejen divokou prirodu (a hodne kluzke kameni) ale hlavne reku vytvarejici nekolik idylickych prirodnich bazenku. To je pohodicka. A jsou tu ty malinkate rybicky ozdibavajici prebytecnou kuzicku na nozkach … hmmm … prijemne a pro utapkane nozky taaaak potrebne :-)

Odpoledne jsme se pak vydali do mistni jeskynky Kohabun. Insturkce jsou jasne. Vstup pouze v plavkach a s celovkou nebo zapalenou svickou. Brzy je nam jasne proc. Prvnich par metru jeste stacime po kolena, postupne ale voda zacina dosahat vys a vys az najednou vubec nestacime a musime zacit plavat. K pocitu bezpeci v nekterych mistech nachazime kluzke zebriky ci lana na ruckovani, vsude je tma. Jen svetlo svicek a celovek. Je to nadhera. Nad nami jsou krapniky a to ticho. Diky adrenalinu ani nevnimame studenou vodu a chlad. Zajemci si mohou zkusit vysplhat po lane uprostred vodopadu, skocit do jeskynni tunky ci se projet mistnim jeskynnim “toboganem”. Myska nevaha, ja radeji chranim pred zhasnutim nasi svicku a uzivam si ten na jednu stranu strach, ale zaroven nadherny pocit.

Cely den jsme zavrsili tubingem na mistni rece. Na miste srazu jsme ve ctyri s tim, ze pocitame s tim, ze (jak nam bylo receno), je to Guatemala time a zadny maximalni neexistuje :-) Ale mame stesti. Startujeme pred patou. Kazdy jsme vyfasovali jednu velkou pneumatiku a hura na vodu. Z pocatku je to pohadka, houpeme se na malych vlnkach a odpocivame po celem dni. Po ctvrthodince ale drobny Guatemalec zaveli, ze se mame vsichni spojit do jednoho vlacku a zacina vzruso. Perejky, vlnky. Houpe to o stosest. Jedeme pozadu a nas pruvodce kormidluje vsech pet kruhu najednou. Mam strach v ocich. Je mi docela zima, protoze zaslo slunicko. Porad si pripominam sve oblibene heslo, ze zazitek nemusi byt pozitivni, hlavne,ze je intenzivni … Nakonec to ale neni ani potreba. Nekolika obratnymi manevry si pruvodce ziskal nasi duveru a i presto, ze jsem si zas o kousek dal posunula svou hranici strachu, bylo to super.

Vecer jsme padli jak zabiti do hamaku a brzy rano vyrazili opet na cca 6 hodinovou cestu na sever Guatemaly. Bydlime na jezernim ostruvku Flores, ze ktereho to je cca hodinka do mayskeho byvaleho kralovstvi Tikal. Jeste vecer jsme si zamluvili ranni odvoz - na rozdil od ostatnich turistu za ferovou cenu 60quetzalku. Nahanec totit pri zjisteni, ze zname ferovou cenu, je ochoten prodat nam cokoliv, jen kdyz nebudeme moc hlucni, aby mohl okrast alespon ostatni. Smutne, ale my usetrime.

Zapad slunce ve Flores nad jezerem Itza

Za dopoledne jsme tedy dnes poctive prosli vsechny chramy, vylezli na vsechny mozne pyramidy, vyhrali boj s mistnimi mravenci … a odpoledne pak venovali posledni sanci nakupu postovnich znamek. To byste neverili. mistnaci vsude prodavaji pohledy, ale nikde nemaji znamky. Dokonce ani na poslednich trech postach, ktere jsme slozite hledali. Nechapeme. Na zlepseni nalady vyrazime jeste lodickou na vylet na mistni vyhlidku a plaz. Pocasi nam preje. Je krasne, sviti slunicko a neprsi. Zazitkem byla i cesta zpet. Po domluve s mistnaky jsme se svezli zadarmo a usetrili tak cca250 Kc, za nez jsme si dali k veceri uzasnou rybicku, polevku a 4 daiquiry. Mno, nemame se tu spatne :-)

Zitra rano se na necely tyden presouvame do Belize, kde na nas cekaji dalsi mayske pamatky, plaze a morske radovanky. Mejte se krasne.

Nasi spanelsti kamaradi a tank, na kterem jsme zdolali cestu z a do hotelu Utopie

Bazenky v Semuc Champey

Sikovni mravenecci v Tikalu