Cestou necestou: Cesta hruzy z Lehu do Manali v kabine nakladaku

I pres vsechny trable se mame fajnove :)

Resenim je cesta po zemi do Dilli pres Manali, nasledne letadlem do Bombaje, kde hupneme do letadla do Evropy. Cesta je aktualne znovu prujezdna (predchozi dny byla zavrena kvuli snehu a silnym destum, stejne jako cesta do Srinagaru). Vede pres nekolik petitisicovych sedel a trva 18 hodin dzipem do Manali, dalsich 14 pak busem do Dilli. Chceme-li tedy stihnout pondelni letadlo, musime vyrazit okamzite. Chvili vahame, zda chceme zvolit drkotavou variantu pred nejistym, ale rychlejsim a pohodlnym letadlem ... Ale kdyz se nam dari uspesne zrusit letenky a overit 100% prujednost cesty, dostupnost dzipu a jeho cenu (18tis INR za auto), jsme rozhodnuti. Hura za dobrodruzstvim a do mist, ktera zcela nezname.

Z letiste sharujeme taxi s divcinou z Francie a typkem z Hannoveru. Jsou v podobne situaci, jen jeste veri, ze letadlo nasledujici den poleti. Po odvypraveni naseho pribehu se ale priklani k nasi variante "jistejsi" cesty po zemi. Mno vida, mame partaky do taxika :) V pul pate vyrazime s tim, ze nas ceka 18 hodin drkotave cesty - zazitku, ktery jsme zvazovali na plnem zacatku v opacnem smeru kvuli aklimatizaci, ale zamitli jsme jej kvuli nedostatku casu. A ted je to resenim, jak stihnout letadlo. Krasneee :)

18 hodin na ceste? Neni lepsiho prostreku :)

Vse jde z pocatku skvele, cesta vede do zatacek a kopcu, ale po zpevnene ceste. Vypravime si, smejeme se ... po cca trech hodinach cesty nas ale smich prechazi. Zaskrunda v motoru a ridic prichazi se slovy "Big problems guys". Je tma, prsi, diky mlze neni videt na par kroku a my uvizli osamoceni uprostred kopce s rozbitym motorem. Hmmm. Vyresi to opet provazek? :) Na opravu je tentokrat ridic kratky, ale snazi se - stopne nam ridice cisteren na indickou naftu. Co nam zbyva. Rozdelujeme se do dvou nakladaku do kabin hned vedle ridice. Ani jeden neumi poradne anglicky, ale porad se na nas smeji. I nam to prijde vtipne a dokonale se bavime. Az do chvile, nez prijedeme na nezpevnenou nebo nerovnou cestu. Kazda dira je citit vic nez v osobaku. Litame ze strany na stranu, hlava nehlava. Ale jsme jak tankodrom. Chvilkama mam pocit, ze jedeme skrz rozorane pole a cesta nikde. Uzavirka na silnici je tou nejmensi prekazkou.

Trosku snezilo :)

Kolem pulnoci stavime u teatentu a navlekame dalsi vrstvy. Je sychravo, prituhuje a v kabine straslive tahne. Po cajiku nasleduje necekane pauza na spanek. My to berem s Myskou stylove a sdiline v kabine deku a spaci "zazemi" s ridicem. Mno zazemi. Krcime se, mrzneme, ridic behem par minut hrozne chrape a obcas mu davam pryc jeho ruku smatralku. Po cca 2,5 hodinach se budime a vyrazime do hluboke mlhy a vysokych kopcu. Na jednom ze sedel vladne uplna mlha. Zacinam mit trosku strach.

Optimisticke vyhledy

Ten vrcholi na dalsich sedlech, kde jsou ruzne kriticka mista zpusobena velkymi lijaky, podemletou pudou, ci napadanymi kameny. Na vlastni oci vidime kamenovou lavinu, projizdime bahnem vodou ... Nejvice me desi poslednich sto kilimetru. Sedla s nekoncicim poctem zatacek, po uzkych silnickach, ve kterych se vyhybame dalsim protijedoucim cisternam. Cesty jsou blative, zatacky ostre, cesta podmacena a pod nami nekolikastometrove sesupy dolu. Na klidu nam nepridavaji ani spadle cisterny (identicke s tou nasi) spadle ve srazich, ani nas ridic, ktery neustale telefonuje. Snad jen prenadherne vyhledy nejprve na hole skaly, pak zasnezene vrcholy a postupne stale zelenejsi velekopce protkane vodopady rozptyluji nase vystrasene obliceje.

Local bus do Delhi

Vse ale uspesne zvladame a do Manali prijizdime ne po 18, ale po 24 hodinach. Posledni luxusni lehatkovy bus, ktery jsme si chteli nadelit za odmenu, prave odjizdi. Bereme tedy local bus za 600 rupek a ceka nas dalsich 14 hodin cesty do Dilli - prvni pulka hoodne drkotava, druha se uz da (i kdyz s nami ridic jede, jako by nas ukradl). Rano celkem vyspali vystupujeme na autobusaku v Dilli. V batohu mame vytiskle pruvodce z Lonely Planet pro Srinagar a Gou. O Dilli nemame ani carku. Na doporuceni jinych turistu mirime na Main Bazzar a dej se vule bozi. Vsak se neztratime. Celkove mame radost a planujeme si, jak stravime 2 ziskane dny v Dilli, zitra vecer preletime do Bombaje a tam hupneme na let smer Pariz, kde nas ceka jeden jiste krasny dnik. Bohuzel a mozna nastesti se ujistujeme, ze muzeme nastoupit az na druhy let, tedy v Bombaji. Bohuzel jsme v Indii a nic neni tak jednoduche. Respektive, vsechno je komplikovane. Bohuzel, pokud mame letenku koupenou z Goy, nelze provest zadnou administrativni zmenu a nastoupit az na druhy let. Pokud nenastoupime uz v Goz, zrusi vsechny navazujici, bez kompromisne. Pribeh o nemoznosti letet z Lehu je nezajima. Taaaakze, zitra rano misto prohlidky Dilli letime do Goy, abychom omrkli letiste, a pote hned zpet do Bombaje a Evropy. Kocourkov! … vlastne ne … Indie!!

Uzasna masaz hlavy

V dusledku nekolika denniho vysedavani na letisti, plahoceni na korbe nakladaku a mistniho autobusu a dohadovani se s mistnimi leteckymi spolecnostmi jsme odpocati jak nikdy :) Ale i tak se to snazime brat sportovne. V jedne mistni kulnicce s holicstvim jsme si doprali perfektni masaz hlavy (dohromady stala asi 40 Kc) :), dali si ruzne dobrutky a ted vyrazime na zaverecny drink. Jak se rika "Difficulties make the real stories". Timto tedy osudu dekujeme a doufame, ze jich bylo pro tuto dovolenou uz dost a zitra v poradku odletime :) Tesime se na vas vsechny!