Muj posledni prispevek byl o ceste silenym nakladakem po 6tisicovych horskych sedlech Himalaje z Lehu do Manali. Povodne, zrusene lety, popadane autobusy ve strani... A uz jsme v tom skoro zas - stacilo prohodit dve pismenka a je z Manali filipinska Manila. Je tu pravda o par stupnu tepleji, ziveji ale na druhou stranu, desetimilionova Manila ma trosku jine kouzlo. Ale vezmeme to pekne od zacatku, jak nase putovani na druhe nejvetsi souostrovi sveta zacalo.
Pripravy probehly na jednicku, zadny stres, proste jak kdybychom se balili na vikend do Krkonos. Cesta trvala 2+11,5+2 hodiny + dva 2hodinove prestupy. Komfort a moznosti zabavy China Southern Airlines se ani zdaleka neblizi uzasnym Emirates a nabidnute "dobroty" ani zadne nizke nakladovce. Nudle zakapnute olejem ozdobene 2 mikrokrevetkami, nudle zalite silenou bilou omackou s mrkvi a celerem ci ryba smazena ve slizskem testicku .. I pres hlad jsme spousta vratili.
Manila nas privitala ohromnou zacpou. Nicmene, kupodivu mile prekvapila. Cekali jsme slamy, smog, spinu, kriminalitu a jenom same hruzy ... Ale kupodivu ne. Taxikar zkousel klasicky vyjednavat, tesne pred cilem umyslne a "nenapadne" vypnul taxametr ale ve finale jsme z letiste jeli za 250 PHP + 20 dyzko, aby neremcal (krasnych ceskych 130 kc za hodinu cesty).
Ocitli jsme se tak na zapadlem autobusacku v casti Sampuloc, koupili listky na vecerni bus do Banaue a zacali resit, jak zde na 10 metrech ctverecnich vedle rusne krizovatky preckame dalsich 10 hodin.
Batohy jsme nechali v koutu autobusaku (pani za okynkem, rikala ze je to "safety". Mno mozek se vztekal a hlasal "v zadnem pripade, ani na to nemyslete", ale nechteli jsme se tahat s krosnami, tak nezbyvalo, nez verit.
S komfortem jednoho batuzku jsme se vydali do viru vyparu tisicu aut parkujicich v kolone. Navigace nas ale dovedla na krasne mistecko kousek opodal - univerzitni kampus St. Thomas. Opet to stoji trosku odvahy, neb je treba u brany odevzdat 1 osobni prukaz. Ale rekli jsme si, ze kdyz prijdu o svuj ridicak na stare jmeno, nebude to zas takova tragedie. A stalo to za to. Je to neuveritelne misto s uzasnou studentskou atmosferou. San Thomas univerzity patri k nejstarsim v zemi a studentum nabizi nadherne zazeni - soubor historickych i modernich budov, telocvicen, hrist, odchudku, kavaren a restauraci. A jeste tu probihala celouniverzitni soutez v kreativnich tanecnich vystoupenich. S pocitem bezpeci jsme se prospali na louce, dali si bastu za par fufniku a ja mam fotku i se supermanem.
Posledni hodku a pul jsme stravili na autobusaku mezi splodinama ze startujicich autobusu. Stav zlepsovalo mistni pivecko RedHorse.Nocni cesta na sever probehla take na jednicku - deka a mikca se hodily, ale cekali jsme vetsi mrazak.
A prijezd do Banaue v severni casti ostrova Luzon??? Nadhera!!! Zelene kopecky s ryzovymi policky s mlhavou poklickou, krasny cerstvy vzduch. Trziste na uvitanou take (na rozdil od dost hnusne snidane) nemelo chybu - nabidkou i cenami. Nejlepsi kup predstavuji maracuy - po zkusenosti z Madeiry, kde se jeden kus pohyboval pres 50 Kc, jsme temer nemeli odvahu se zeptat na cenu. Ale lina huba... Pani tvrdi 10 PHP (5Kc). Bereme tedy dve, kdyz v tom pani prohlasuje, ze je to cena za cely pytel (cca kilo). Pri pohledu na plnou tasku jsme ale rozumni a bereme dva kousky za dve kacky (po ochutnani prvni z nich jsme ale nadseni natolik, ze bezim zpet na trh koupit zbytek pytle ... ale pozde - priste berem rovnou cele kilo).
Na zbytek dne byl v planu vylet, ale po trech nocich bez postylky byla priorita jasna. Lehli jsme a spali az do tri do odpoledne. Pote uz jen "kratka" prochazka do mestecka, ktera se nakonec vyklubala v puvode planovany vylet - skrz ryzova policka a zapadle vesnicky plne smejicich se deti. Dosli jsme za uplne tmy, zpoceni do posledni casti tricka, hladovi jak vlci. Odmenou byla prvni opravdu super veca v restauraci Las Vegas. Opravdu mnam a cenove za 50 kc na osobu + napoje. V osm jsme padli unavou a ted, ve ctyri rano tu pisu blog, protoze uz jsem prespala. A to nas ceka dvoudenni trek do hor a kaskadovych ryzovych policek Ifugao, ktere jsou soucasti Unesco. 2 dny v prirode (pravdepodobne bez signalu). Snad nebudu spat za chuze.
Mejte se krasne!
Pripravy probehly na jednicku, zadny stres, proste jak kdybychom se balili na vikend do Krkonos. Cesta trvala 2+11,5+2 hodiny + dva 2hodinove prestupy. Komfort a moznosti zabavy China Southern Airlines se ani zdaleka neblizi uzasnym Emirates a nabidnute "dobroty" ani zadne nizke nakladovce. Nudle zakapnute olejem ozdobene 2 mikrokrevetkami, nudle zalite silenou bilou omackou s mrkvi a celerem ci ryba smazena ve slizskem testicku .. I pres hlad jsme spousta vratili.
Manila nas privitala ohromnou zacpou. Nicmene, kupodivu mile prekvapila. Cekali jsme slamy, smog, spinu, kriminalitu a jenom same hruzy ... Ale kupodivu ne. Taxikar zkousel klasicky vyjednavat, tesne pred cilem umyslne a "nenapadne" vypnul taxametr ale ve finale jsme z letiste jeli za 250 PHP + 20 dyzko, aby neremcal (krasnych ceskych 130 kc za hodinu cesty).
Ocitli jsme se tak na zapadlem autobusacku v casti Sampuloc, koupili listky na vecerni bus do Banaue a zacali resit, jak zde na 10 metrech ctverecnich vedle rusne krizovatky preckame dalsich 10 hodin.
Batohy jsme nechali v koutu autobusaku (pani za okynkem, rikala ze je to "safety". Mno mozek se vztekal a hlasal "v zadnem pripade, ani na to nemyslete", ale nechteli jsme se tahat s krosnami, tak nezbyvalo, nez verit.
S komfortem jednoho batuzku jsme se vydali do viru vyparu tisicu aut parkujicich v kolone. Navigace nas ale dovedla na krasne mistecko kousek opodal - univerzitni kampus St. Thomas. Opet to stoji trosku odvahy, neb je treba u brany odevzdat 1 osobni prukaz. Ale rekli jsme si, ze kdyz prijdu o svuj ridicak na stare jmeno, nebude to zas takova tragedie. A stalo to za to. Je to neuveritelne misto s uzasnou studentskou atmosferou. San Thomas univerzity patri k nejstarsim v zemi a studentum nabizi nadherne zazeni - soubor historickych i modernich budov, telocvicen, hrist, odchudku, kavaren a restauraci. A jeste tu probihala celouniverzitni soutez v kreativnich tanecnich vystoupenich. S pocitem bezpeci jsme se prospali na louce, dali si bastu za par fufniku a ja mam fotku i se supermanem.
Posledni hodku a pul jsme stravili na autobusaku mezi splodinama ze startujicich autobusu. Stav zlepsovalo mistni pivecko RedHorse.Nocni cesta na sever probehla take na jednicku - deka a mikca se hodily, ale cekali jsme vetsi mrazak.
A prijezd do Banaue v severni casti ostrova Luzon??? Nadhera!!! Zelene kopecky s ryzovymi policky s mlhavou poklickou, krasny cerstvy vzduch. Trziste na uvitanou take (na rozdil od dost hnusne snidane) nemelo chybu - nabidkou i cenami. Nejlepsi kup predstavuji maracuy - po zkusenosti z Madeiry, kde se jeden kus pohyboval pres 50 Kc, jsme temer nemeli odvahu se zeptat na cenu. Ale lina huba... Pani tvrdi 10 PHP (5Kc). Bereme tedy dve, kdyz v tom pani prohlasuje, ze je to cena za cely pytel (cca kilo). Pri pohledu na plnou tasku jsme ale rozumni a bereme dva kousky za dve kacky (po ochutnani prvni z nich jsme ale nadseni natolik, ze bezim zpet na trh koupit zbytek pytle ... ale pozde - priste berem rovnou cele kilo).
Na zbytek dne byl v planu vylet, ale po trech nocich bez postylky byla priorita jasna. Lehli jsme a spali az do tri do odpoledne. Pote uz jen "kratka" prochazka do mestecka, ktera se nakonec vyklubala v puvode planovany vylet - skrz ryzova policka a zapadle vesnicky plne smejicich se deti. Dosli jsme za uplne tmy, zpoceni do posledni casti tricka, hladovi jak vlci. Odmenou byla prvni opravdu super veca v restauraci Las Vegas. Opravdu mnam a cenove za 50 kc na osobu + napoje. V osm jsme padli unavou a ted, ve ctyri rano tu pisu blog, protoze uz jsem prespala. A to nas ceka dvoudenni trek do hor a kaskadovych ryzovych policek Ifugao, ktere jsou soucasti Unesco. 2 dny v prirode (pravdepodobne bez signalu). Snad nebudu spat za chuze.
Mejte se krasne!
