Prvni nas velky trek je uspesne za nami. Stejne jako rada navstevniku Filipin (s Cechy v popredi) jsme vyrazili na vyhlasene ryzove terasky v Banaue - osmy div sveta zapsany na seznamu Unesco. Oproti mainstreamu ale opet trosinku netradicne. Rozhodli jsme se misto mistnich pruvodcu spolehnout na nasi navigaci, vyrazit na vicero dni a zvladnout krom proflakleho Batadu cely vice nez 30tikilometrovy okruh s dalsimi policky a vesnickami. Zazitky byly o to intenzivnejsi, setkani s mistni o to kouzelnejsi a jeste jsme usetrili spousta penizek.
Vyrazili jsme brzy rano na tricyklu (vtipna motorka s pripevnenou boudickou na boku, do ktere se s trochou usili vejdou dva prumerni Evropani). Ridic nas za 300 PHP dovezl pres dve mistni vyhlidky az na zacatek naseho traku. Z pocatku jsme se trosku brodili bahinkem a pozorovali dusledky nedavneho tajfunu v podobe poradnych sesuvu pudy a polamanych stromu. Postupne se z dzungle zacaly odkryvat ryzova policka kaskadovite poskladana v kopcich vsude kolem. Ryze jsme uz potkali na cestach nespocet, ale tohle je opravdu unikat a nadhera (kdyz tedy pominu moment, kdyz jsme mijeli 4 turisty s pruvodcem s hudbou z mobilu hrajici na cele udoli (no comment).
Zazitky byly intenzivnejsi kazdym kilometrem. Cesty skrz ryzova policka po uzounkych chodniccich s bahnem na jedne a srazem na druhe strane, strmych a vysokych schodech a klikatych cestickach uprostred malinkatych vesnicek nas chvilkami udrzovaly v napeti, zda tapkame spravnym smerem. I navigace obcas vahala. Kdyz ale bylo nejhur, vzdy za usmev (v pripade deticek za malou sladkost) pomohl nekdo z milych vesnicanu. A pres trosku obavy na nas byli hodni i vodni buvoli, kteri nam jednou skrizili cestu.
At se to ale nezdalo, stovky prudkych schodu, kopecky nahoru a dolu a uzke chodnicky vyzadujici celodenni koncentraci staly hodne sil. Zachranou byly zasoby z trziste (bohuzel jen s jednou marakujou) :-) Snad v dusledku vycerpani, sedmnacty kilometrik me trosku vystrasil. Na uzkem chodnicku jsem klouzla (nebo slapla vedle, ani nevim) a v mziku se svalila do srazu pode mnou. Diky krosne to slo rychle, ale zaroven to byl mistrovsky kousek (stihla jsem se otocit a jeste chytit chodniku). Hodne ale pomohlo, ze jsem se mohla oprit o rostouci bambusy a nevisela jen tak zavesena ve srazu (maminko, nelekej se) :-) Miska nejprve nechapal, odkud na nej volam, pak se pri pohledu do srazu vydesil... a pak uz je to nuda. Zachranili jsme fotak, krosnu s jidlem, vytahli Martinku, vydezonfikovali par malych skrabancu. A hura dal :-)
Cilem byla horska vesnicka Cambulo, kam zavita jen malinko turistu, coz z ni cinni opravdu kouzelny zazitek. U Raula v Am-way tavern jsme si na doporuceni zaplatili pekny pokojicek za 400 PHP, vykoupali se v rece (odreniny jsem skoro nenamocila) :-) a dali si skvelou mistni lusteninovou polivecku a mistni kure Adobo - jak jinak nez s ryzi. Vecer se sebehlo cca 30 mistnich deticek a u ohne nam po dohode s Raulem udelali za nakup dobrot (vytezek sel na rozvoj skoly) skvele predstaveni. Zpivaly, tancily, prinesly si mistni kroje. Opravdu krasne - natolik, ze jsme pro ne obetovali i celou nasi jedinou cokoladu z Cech (a to je uz co rict). Bohuzel nas vyzvali i k predstaveni nasi kultury - mno, zmohli jsme se aspon na mazurku, skakal pes pres oves a nekolik dalsich hitu :-) Vecer jsme zakoncili celotelovou Ifaguo masazi a povidanim s Raulem o misni kulture a nelehkem zivote mistnich obyvatel. Nadherny vecer bez jedineho turisty se spoustou podnetu k zamysleni.
Druhy den nas Raul vzal do skoly. Vsechny deticky (pres 200) se potkaji na spolecny nastup, zazpivaji hymnu Filipin a Ifagua, slozi slib a rozdeli se do malinkatych trid s drevenymi lavicemi a zidlickami. Pri odchodu na nas sice tak trochu vystartovala pani reditelka, abychom skolu podporili finance, ale rekli jsme si, ze uz jsme investovali do mistni komunity dost a radeji posleme z Banaue nejaky balicek s tuzkami nebo zubnimi kartacky, kterych maji ve skole nedostatek (deti si tak cisti zoubky doma i ve skole, nebo alespon ve skole).
Zbytek dne jsme stravili v Batadu - centru tech nejkrasnejsich ryzovych policek. Prenadherna krasa, uzasny vodopad .. ale za cenu dosti turistu a tak trosku neprijemnych mistnich kvuli tomu, ze jsme si nenajali pruvodce. Pri odchodu jsme ale zaplatili mistni vstupne, koupili predrazene drinky, takze komunita podporena na mistni servis az az :-) Ad drinky - opet doslo na nase obdobi piti coca-coly. Mistni schody a silene vedro si zadaly cukry a osvezeni a Coca-cola prisla cca po roce opet k chuti.
V cili na nas cekal posledni ukol - premluvit nejakou skupinku, aby nas vzala do mistniho nakladacku zvaneho jepney a dostali jsme se zpet do 12km vzdaleneho Banaue. Prvni turiste souhlasili, ridic dostal 100php navic oproti cene za cely pronajaty vuz a my jsme v poradku zpet v civilizaci :-)
Vyrazili jsme brzy rano na tricyklu (vtipna motorka s pripevnenou boudickou na boku, do ktere se s trochou usili vejdou dva prumerni Evropani). Ridic nas za 300 PHP dovezl pres dve mistni vyhlidky az na zacatek naseho traku. Z pocatku jsme se trosku brodili bahinkem a pozorovali dusledky nedavneho tajfunu v podobe poradnych sesuvu pudy a polamanych stromu. Postupne se z dzungle zacaly odkryvat ryzova policka kaskadovite poskladana v kopcich vsude kolem. Ryze jsme uz potkali na cestach nespocet, ale tohle je opravdu unikat a nadhera (kdyz tedy pominu moment, kdyz jsme mijeli 4 turisty s pruvodcem s hudbou z mobilu hrajici na cele udoli (no comment).
Zazitky byly intenzivnejsi kazdym kilometrem. Cesty skrz ryzova policka po uzounkych chodniccich s bahnem na jedne a srazem na druhe strane, strmych a vysokych schodech a klikatych cestickach uprostred malinkatych vesnicek nas chvilkami udrzovaly v napeti, zda tapkame spravnym smerem. I navigace obcas vahala. Kdyz ale bylo nejhur, vzdy za usmev (v pripade deticek za malou sladkost) pomohl nekdo z milych vesnicanu. A pres trosku obavy na nas byli hodni i vodni buvoli, kteri nam jednou skrizili cestu.
At se to ale nezdalo, stovky prudkych schodu, kopecky nahoru a dolu a uzke chodnicky vyzadujici celodenni koncentraci staly hodne sil. Zachranou byly zasoby z trziste (bohuzel jen s jednou marakujou) :-) Snad v dusledku vycerpani, sedmnacty kilometrik me trosku vystrasil. Na uzkem chodnicku jsem klouzla (nebo slapla vedle, ani nevim) a v mziku se svalila do srazu pode mnou. Diky krosne to slo rychle, ale zaroven to byl mistrovsky kousek (stihla jsem se otocit a jeste chytit chodniku). Hodne ale pomohlo, ze jsem se mohla oprit o rostouci bambusy a nevisela jen tak zavesena ve srazu (maminko, nelekej se) :-) Miska nejprve nechapal, odkud na nej volam, pak se pri pohledu do srazu vydesil... a pak uz je to nuda. Zachranili jsme fotak, krosnu s jidlem, vytahli Martinku, vydezonfikovali par malych skrabancu. A hura dal :-)
Cilem byla horska vesnicka Cambulo, kam zavita jen malinko turistu, coz z ni cinni opravdu kouzelny zazitek. U Raula v Am-way tavern jsme si na doporuceni zaplatili pekny pokojicek za 400 PHP, vykoupali se v rece (odreniny jsem skoro nenamocila) :-) a dali si skvelou mistni lusteninovou polivecku a mistni kure Adobo - jak jinak nez s ryzi. Vecer se sebehlo cca 30 mistnich deticek a u ohne nam po dohode s Raulem udelali za nakup dobrot (vytezek sel na rozvoj skoly) skvele predstaveni. Zpivaly, tancily, prinesly si mistni kroje. Opravdu krasne - natolik, ze jsme pro ne obetovali i celou nasi jedinou cokoladu z Cech (a to je uz co rict). Bohuzel nas vyzvali i k predstaveni nasi kultury - mno, zmohli jsme se aspon na mazurku, skakal pes pres oves a nekolik dalsich hitu :-) Vecer jsme zakoncili celotelovou Ifaguo masazi a povidanim s Raulem o misni kulture a nelehkem zivote mistnich obyvatel. Nadherny vecer bez jedineho turisty se spoustou podnetu k zamysleni.
Druhy den nas Raul vzal do skoly. Vsechny deticky (pres 200) se potkaji na spolecny nastup, zazpivaji hymnu Filipin a Ifagua, slozi slib a rozdeli se do malinkatych trid s drevenymi lavicemi a zidlickami. Pri odchodu na nas sice tak trochu vystartovala pani reditelka, abychom skolu podporili finance, ale rekli jsme si, ze uz jsme investovali do mistni komunity dost a radeji posleme z Banaue nejaky balicek s tuzkami nebo zubnimi kartacky, kterych maji ve skole nedostatek (deti si tak cisti zoubky doma i ve skole, nebo alespon ve skole).
Zbytek dne jsme stravili v Batadu - centru tech nejkrasnejsich ryzovych policek. Prenadherna krasa, uzasny vodopad .. ale za cenu dosti turistu a tak trosku neprijemnych mistnich kvuli tomu, ze jsme si nenajali pruvodce. Pri odchodu jsme ale zaplatili mistni vstupne, koupili predrazene drinky, takze komunita podporena na mistni servis az az :-) Ad drinky - opet doslo na nase obdobi piti coca-coly. Mistni schody a silene vedro si zadaly cukry a osvezeni a Coca-cola prisla cca po roce opet k chuti.
V cili na nas cekal posledni ukol - premluvit nejakou skupinku, aby nas vzala do mistniho nakladacku zvaneho jepney a dostali jsme se zpet do 12km vzdaleneho Banaue. Prvni turiste souhlasili, ridic dostal 100php navic oproti cene za cely pronajaty vuz a my jsme v poradku zpet v civilizaci :-)
