Vstavame ve 4 rano, abychom stihli odpoledni letadlo na Cebu. Cesta svisti a pred desatou jsme v Puerto Princesa. Ve volnem case kupujeme v nakupnim centru snorchly na plavani se zraloky na Cebu. Mimochodem, za dvacet minut, co nakupujeme, dvakrat v obchodnim dome vypadl proud a uplne se setmelo. Mistnaci v pohode, nakupovali v klidu dal. Zadna kradez, zadne omezeni prodeje. Jen Windows XP na pokladne naskakovaly hooodne pomalounku.
V pul jedne si objednavame krokodyli specialitu v Ugong Grill restaurant a snazime se o check-in. Nefunguje. Nejprve nechapeme proc. Po chvilce si ale vsimam nevinneho detailu - letenky nejsou na 16. listopadu, ale 16. prosince.
Co vam budeme povidat, krokodyla jsme si moc nevychunali, jak jsme zoufale hledali nahradni reseni. Aktualni lety byly plny, do Manily se slo dostat jen komplikovane a draze kvuli aktualnimu summitu APEC, na ktery dorazil spolu s dalsimi 20 prezidenty mimojine i Obama, Putin a cinsky prezident.
Resenim by bylo cekat, zda treba nahodou nekdo nedorazi a letet misto nich, zustat na Palawanu o 3 dny dele nebo uplne zmenit plany a vyrazit lodi na ostro Panay, ktera odjizdela za 3,5 hodiny. Volime variantu c - tricetihodinou plavbu nakladnim trajektem.
Rychle kupujeme jidlo, vodu a listky. Uz je v nabidce jen byznys trida za 1500 PHP. Predstavujeme si krasnou kajutku a s radosti prijimame ... :-) Realita je ale takova, ze lod ma tri patra rozdelene na dve pulky - v prvni jsou palandy venku (economy), v druhe (byznys trida) - zadne kajuty - opet desitky paland, jen uvnitr s klimatizaci. Jedna vedle druhe. Myska lod prirovnava k lodi pro uprchliky. Ja si pri pohledu na nasi namorni cetu v sedych kombinezach pripadam zas jako v ustavu.
Mno, najdeme nase spartakiadni lehatka, vytahneme spacacky a jdeme do viru deni. Neni tu ale co obdivovat. Vsude jen same palandy a 1 bar s instantnimi nudlemi. Zadny bazen, zadne kasino. Ceka nas krasnych (stale si myslime, ze "pouze") 30 hodin mezi palandami v byznys tride :-)
Zkamaradime se aspon s mistnimi skauty (narozdil od nas maji svou veceri) a davame pivko na dobrou noc. Rano nas - ano, i tady, uprostred oceanu, budi kohouti. Ani na nakladnim trajektu pred nimi neni na Filipinach uteku!
Pred desatou prijizdime na ostrov Cuyo. Zastavka je planovana, nicmene trosku se pro nas svprekvapenim protahuje - odplouvame az ve 4 rano - to znamena za 16 hodin. Cekame na priliv. Stihat nekde letadlo a dorazit s 20tihodinovym zpozdenim by bylo asi napinave, ale my to berem jako dobrodruzstvi a prilezitost prozkoumat neturisticky ostrov. Krosny nechavame (trosku s obavami) na lehatkach na lodi a vyrazime obdivovat ostrov, ktery neni ani v pruvodci.
Chvili si uzivame doslova soukromou plazicku, smejdime po arealu mistni skoly a na zaver se nechavame odvezt triciklem na mistnimi doporucenou Coco Verde beach. Vecer nam zprijemnila sedmicka mistniho rumu s colou (doslova za hubicku), parta muzatek a nekolik ojedinelych cestovatelu, kteri sem prijeli kitovat (dost tu fouka). Jedine, co tomuto skvelemu ostruvku chybi, je nabidka restauraci. Mistnaci je nepotrebuji a turisti tu nejsou. Ale to je na tom asi to krasne. A nakonec i hlad se podarilo uhasit - nikdy bych nerekla, jakou muzu mit radost z hamburgeru s colou. V Cechach bych to dobrovolne nepozrela, tady jsme byli v sedmem nebi.
Zbytek cesty spinkame, piseme blog a zjistujeme, co se na ostrove Panay, kde snad za par hodin vystoupime, da podniknout. Asi vyrazime na tropicky ostruvek Guinares, kde se da drandit na horskych kolech.
