Plni nadseni z ryzovych poli se vydavame vstric dalsimu dobrodruzstvi. Rano vstavame brzy. Kohouti opet kokrhaji od druhe rano, tudiz budicek pred sedmou neni zadny velky problem. Nakonec jsme z casovych duvodu vynechali Sagadu s rakvemi v jeskynich a mirime do Lagawe, potazmo na kavovou plantaz s cibetkovou kavou v Pule.
Od pocatku jsme tusili, ze nepujde o uplne turistickou atrakci, ale Filipiny nas opet prekvapily naprosto turisty nedotcenym zazitkem. Do Lagawe mistnim jeapney za par fufnoku, dale jsme podle pruvodce Lonely planet v Lagawe sedli do minivanu do vesnicky Asipulo. Jiz tady se cestujici trosinku pozastavovali nad tim, kam se chystame. Ale byli skveli, jedna pani dokonce zavolala na mistni urad, aby se nas v Asipulu ujmuli.
A ujmuli. Na konecne, za silneho deste, vystupujeme pred mistnim uradem a ujima se nas trojice uredniku. Do vesnicky evidentne zavita turista parkrat za uherak a pro navstevu plantaze chybi jakykoliv proces. Urednici jsou ale skveli. Jedna pani jde hledat motorkare, kteri nas tam v tom desti odvezou, dalsi se prevleka do plastenkoveho oblecku, aby nam mohl delat pruvodce, rozpoctove oddeleni nam s ochotou slibuje pohlidat batohy ... Nas prijezd se stal doslova atrakci. My jsme v rozpacich, ale zaroven vdecni, ze jsme se sem neplahocili zbytecne. Oni nadseni, ze prijeli turisti :-)
V dobe cekani na motorkare se objevuje reditelka uradu, oci ji sviti radosti jeste vice nez ostatnim. Nic pry neni problem. Uz bezela premlouvat mistniho policajta, aby nas tam odvezl. Kdyz v tom (stale za deste) prifrceli tri motorkari a nas pruvodce Dennis v krasnem plastenkovem oblecku (vcetne gati). Oblekame tedy plastenky, loucime se s delegaci a sedame kazdy za sveho moto-ridice. Cesta je hruzna. Prudce nahoru a dolu, bahno, sutry, diry. Tachometr je na mistni pomery klasicky stale na nule, ale chvilemi mam pocit, ze vzhledem k terenu jedeme az moc rychle.
Okoli je ale nadherne, kopecky, ryzova policka (na kterych prave probiha sklizen), malinke vesnicky. Do Puly, ve ktere se nachazi start nasi prochazky dorazime cca po pul hodine cesty.
Plantaz patri soukromemu majiteli, presto plati dohoda s uradem o mozne navsteve pozemku. Vsude roste krasna arabica s mnoha (zatim nezralymi) tresinkami. Cibetky, mali savci pripominajici vetsi kocku s prodlouzenym cumackem, behaji v dobe mimosezony volne po lese. Videli jsme pouze jedinou v klicce u domu majitele. V sezone je pak daji v idealnim pripade do klicek a krmi kavou. Cibetky miluji slupku z kavovych tresinek, zbytek vylucuji v podobe hrudek ze slepenych kavovych zrnicek, a to az ve velikosti mistniho bananku. "Trus" se sbira i po pantazich a z hnizd divokych cibetek. Hrudky se nasledne susi a pote rovnou posilaji na export - zpravidla bez prazeni, aby se zachovaly jedinecne latky a aroma. Zde na plantazi ma kava hodnotu 60 Kc za kilo, ve svete 600. V CR jsem kupovala za 80Kc 5dkg! Majitel byl bohuzel pryc, tak jsme nejen neochutnali, ale ani nenakoupili. Ale byl to skvely zazitek a prebastili jsme se tu pomelem, ktere se valelo vsude kolem na zemi, jako u nas jablka, a udelali si peknou prochazku po zas trochu jine prirode.
Cesta zpet jiz byla bez deste, diky cemuz jsme se citili o malinko bezpecnejsi. Ve vesnici jsme zasli do hrncarny na obed. 30 kc za dve jidla a dzus. Nicmene kvalita odpovidala cene. Nasledne nam na urade nabidli vtipne rozpustne Nescafe.
Pred nami byl ale dalsi problem - dostat se zpet do Lagawi, na nocni bus do Manily. Domluveny van ve ctyri totiz neprijel, zadny public jeapney odpoledne nejezdi (vse se prizpusobuje zivotu ve vesnici - rano doprava do mesta, odpoledne zpet) a auto na stop tu clovek nepotka. Neradi, ale s pocitem, ze nam nic jineho nezbyva, se loucime s pani z uradu, ktera s nami byla do posledni minuty, a nasedame s krosnou a druhym batuzkem za ridice motorky. Opet jizda se zazitkem, ktery se stal tresnickou celeho putovani za cibetkovou kavou.
Nocni autobus jsme stihli, ke koupi byly se stestim posledni dva listky. Prijezd do Manily byl napanovan na pul pate rano, bus smer Bicol jel az vecer. Menime tedy plany a pres hoooodne velke trapeni (kombinace spatneho signalu, spatne wifi v autobuse a neoptimalizovanym strankam na mobilni zarizeni) kupujeme letenky na nejkrasnejsi ostrov roku 2015 - Palawan. O tom ale az priste :-)
Od pocatku jsme tusili, ze nepujde o uplne turistickou atrakci, ale Filipiny nas opet prekvapily naprosto turisty nedotcenym zazitkem. Do Lagawe mistnim jeapney za par fufnoku, dale jsme podle pruvodce Lonely planet v Lagawe sedli do minivanu do vesnicky Asipulo. Jiz tady se cestujici trosinku pozastavovali nad tim, kam se chystame. Ale byli skveli, jedna pani dokonce zavolala na mistni urad, aby se nas v Asipulu ujmuli.
A ujmuli. Na konecne, za silneho deste, vystupujeme pred mistnim uradem a ujima se nas trojice uredniku. Do vesnicky evidentne zavita turista parkrat za uherak a pro navstevu plantaze chybi jakykoliv proces. Urednici jsou ale skveli. Jedna pani jde hledat motorkare, kteri nas tam v tom desti odvezou, dalsi se prevleka do plastenkoveho oblecku, aby nam mohl delat pruvodce, rozpoctove oddeleni nam s ochotou slibuje pohlidat batohy ... Nas prijezd se stal doslova atrakci. My jsme v rozpacich, ale zaroven vdecni, ze jsme se sem neplahocili zbytecne. Oni nadseni, ze prijeli turisti :-)
V dobe cekani na motorkare se objevuje reditelka uradu, oci ji sviti radosti jeste vice nez ostatnim. Nic pry neni problem. Uz bezela premlouvat mistniho policajta, aby nas tam odvezl. Kdyz v tom (stale za deste) prifrceli tri motorkari a nas pruvodce Dennis v krasnem plastenkovem oblecku (vcetne gati). Oblekame tedy plastenky, loucime se s delegaci a sedame kazdy za sveho moto-ridice. Cesta je hruzna. Prudce nahoru a dolu, bahno, sutry, diry. Tachometr je na mistni pomery klasicky stale na nule, ale chvilemi mam pocit, ze vzhledem k terenu jedeme az moc rychle.
Okoli je ale nadherne, kopecky, ryzova policka (na kterych prave probiha sklizen), malinke vesnicky. Do Puly, ve ktere se nachazi start nasi prochazky dorazime cca po pul hodine cesty.
Plantaz patri soukromemu majiteli, presto plati dohoda s uradem o mozne navsteve pozemku. Vsude roste krasna arabica s mnoha (zatim nezralymi) tresinkami. Cibetky, mali savci pripominajici vetsi kocku s prodlouzenym cumackem, behaji v dobe mimosezony volne po lese. Videli jsme pouze jedinou v klicce u domu majitele. V sezone je pak daji v idealnim pripade do klicek a krmi kavou. Cibetky miluji slupku z kavovych tresinek, zbytek vylucuji v podobe hrudek ze slepenych kavovych zrnicek, a to az ve velikosti mistniho bananku. "Trus" se sbira i po pantazich a z hnizd divokych cibetek. Hrudky se nasledne susi a pote rovnou posilaji na export - zpravidla bez prazeni, aby se zachovaly jedinecne latky a aroma. Zde na plantazi ma kava hodnotu 60 Kc za kilo, ve svete 600. V CR jsem kupovala za 80Kc 5dkg! Majitel byl bohuzel pryc, tak jsme nejen neochutnali, ale ani nenakoupili. Ale byl to skvely zazitek a prebastili jsme se tu pomelem, ktere se valelo vsude kolem na zemi, jako u nas jablka, a udelali si peknou prochazku po zas trochu jine prirode.
Cesta zpet jiz byla bez deste, diky cemuz jsme se citili o malinko bezpecnejsi. Ve vesnici jsme zasli do hrncarny na obed. 30 kc za dve jidla a dzus. Nicmene kvalita odpovidala cene. Nasledne nam na urade nabidli vtipne rozpustne Nescafe.
Pred nami byl ale dalsi problem - dostat se zpet do Lagawi, na nocni bus do Manily. Domluveny van ve ctyri totiz neprijel, zadny public jeapney odpoledne nejezdi (vse se prizpusobuje zivotu ve vesnici - rano doprava do mesta, odpoledne zpet) a auto na stop tu clovek nepotka. Neradi, ale s pocitem, ze nam nic jineho nezbyva, se loucime s pani z uradu, ktera s nami byla do posledni minuty, a nasedame s krosnou a druhym batuzkem za ridice motorky. Opet jizda se zazitkem, ktery se stal tresnickou celeho putovani za cibetkovou kavou.
Nocni autobus jsme stihli, ke koupi byly se stestim posledni dva listky. Prijezd do Manily byl napanovan na pul pate rano, bus smer Bicol jel az vecer. Menime tedy plany a pres hoooodne velke trapeni (kombinace spatneho signalu, spatne wifi v autobuse a neoptimalizovanym strankam na mobilni zarizeni) kupujeme letenky na nejkrasnejsi ostrov roku 2015 - Palawan. O tom ale az priste :-)
